Šest otázek pro katolické křesťany

24. července 2011 v 15:50 | Čalamáda June/ Pickels |  Články na téma
Tak tu sedím s tabletovým perem v ruce a zjišťuju, že mi to dneska fakt nejde. PFM! Házím tužku do dáli, poposednu si ke klávesnicvi a konečně doťukávám ty poslední věty, nad kterými dumám.
Možná jsou to pitomé otázky.
Ale Who cares?! O to teď nejde. Nemám za cíl kohokoliv zesměšnit, snažím se jen poznat. Pravdou je, že být skeptikem a agnostikem je někdy zžírající -_-.
Kdybych se měla stát věřícím, tak to nebude proto, že chci dosáhnout absolutna, pravdy, poznání, něčeho věčného nebo nadpozemnského, na co prostě nemá moje vnímání. Já chci jen odpovědět na pár nejzásadnějších otázek, na které nemá věda repertoár a pak mi je to všechno jedno... ale tyhle otázky nejsou obsažené v tomhle článku. Tady se nachází jen ty zvídavé otázky, které mě maximálně tak trochu šoupnou vpřed.
I když kdo ví - možná to bude stačit (?). V tom bordelu si musím udělat pořádek sama.


  1. Kdybyste na konci svého života, dejme tomu, "prozřeli" a nějakým způsobem byste zjistili, že bůh neexistuje - prožili jste i tak šťastný život? Naplnila vás víra samotná tak hluboce, že ničeho nelitujete?
  2. Řekněme, že by mohli kříž nosit pouze věřící a bylo by to tvrdě napsáno v Bibli. Jak byste se chovali k dnešním ateistům nosící tento znak?
  3. Žijete na zákonech, která jsou stará dvě tisíciletí. Řekla bych, že pro dnešní moderní civilizaci to má alespoň malé mezery (okolo roku 0 bylo zhruba 3 miliony lidí. Nedostatek potomků. Není divu, že homosexualita byla zakazována. Dnes je tomu ale jinak, ne?). Přeměnili byste (jen s úctou k Bohu) nebo nechali svaté svatým?
  4. Pohané jsou automaticky zatraceni? I kdybych žila naprosto čistým životem, jako nevěřící jdu do pekla? Jestli ano, poznali jste už člověka ateistu, u kterého vám to bylo vyloženě líto?
  5. Jak jste našli tu správnou cestu?
  6. Jak se stavíte k ostatním církvím? Proč ta vaše je ta pravá?
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 listery listery | Web | 24. července 2011 v 16:27 | Reagovat

Ty otázky jsou moc dobré, nad některými z nich jsem taky už několikrát přemýšlela - hlavně o té čtvrté :)
Já sama jsem takový hledající ateista...v tuhle chvíli jsem asi "nejspokojenější" s teorií reinkarnace. Hlavně díky knihám paní Foučkové. Tenhle pohled na posmrtný život mi totiž připadá skoro nejspravedlivější - byls zlý? Odskáčeš si to! Choval ses tak, jak se má? pak tě čeká relativně nadný život ve vyhovujících podmínkách :)

2 Toniwolf Toniwolf | Web | 24. července 2011 v 16:57 | Reagovat

Zajímavé, jsem zvědavá, jestli se někdo z katolíků ozve. Odpovědi by mě také zajímaly.

3 KadetJaina KadetJaina | Web | 24. července 2011 v 17:22 | Reagovat

Docela by mě zajímalo, co na to řeknou (jestli se někdo ozve.) V dnešní době je prostě všechno jinak, stejně se mi ale pořád víc líbí být v klidu a nesvazovat se nějakými pravidly víry. Radši budu prosit pohanské bůžky, než velkého pána :D

4 Sayu Sayu | 24. července 2011 v 17:24 | Reagovat

To jsou dost složité otázky...Já jsem měla věřící spolužačku - byla to asi nejhodnější holka z celý školy. Ale ona to měla "dáno" od narození, páč se narodila do křesťanské rodiny...trochu jsem se jí na podobné věci ptala, ale její odpovědi mě nikdy neuspokojili, protože to neuměla pořádně vysvětlit...prostě to brala jako danou věc a hotovo.
Samotnou by mě zajímalo, jestli ti na to nějaký křesťan odpoví. :)

5 Alciellë Alciellë | Web | 26. července 2011 v 12:58 | Reagovat

1. Musím říct, že jsem zažila šťastný život. Možná proto, že jsem nedodržovala zásady jako ostatní věřící. Tedy tím myslím pravidelné modlení, chození do kostela, ke zpovědi...
2. Řekla bych, že stejně, každý má právo na svou víru. A je jen na něm, čemu věří a jak se k tomu staví ostatní, pro mě to není problém. Jen mi vadí, že Ti, co věří v Boha a chodí pravidelně do kostela ho třeba na veřejnosti popřou, protože nemají se odvahu k tomuto náboženství před svými spolužáky hlásit.
3. Těžká to otázka. Nevím, co na ni odpovědět. Mnozí asi homosexualitu neuznávají, ale když se to tak vezme, oni za to nemůžou a mezi nimi je láska. Což Bůh lásku mezi námi nechtěl? Jestli jsi ale měla na mysli Desatero přikázaní, tak to bych asi ponechala... Fakt nevím. Budu nad těmi otázkami ještě přemýšlet.
4. Na tohle asi nedokážu odpovědět.
5. Cestu jsem nenašla, aby mi byla přidělena už od narození. Abych pravdu řekla, něco mě nutí věřit.
6. Těžko říct, neberu nikomu jejich církev. Každý musí mít důvod, proč zrovna ta jeho... A jestli je ta má pravá? Nelze říct, ale pro mě ano. Unavuje mě, jak třeba ostatní církve nám "nutí" jejich vyznání. Vždyť je to na nás, jak se rozhodneme, ne?

Promiň, asi jsem neodpověděla podle tvých požadavků a zní to zmateně. Asi proto, že teď jsem po tvých otázkách dost zmatená. Celý život jsem přemýšlela, proč Hospodin, proč římskokatolická církev apod.

6 Tom Tom | E-mail | 8. srpna 2011 v 22:51 | Reagovat

Dobrý otázky, normálně to nedělám, ale zkusím odpovědět.
1) Myslím, že neexistuje žádný způsob, jak zjistit, jestli bůh, božstvo, jsoucno, trasncendetní přesah, nejvyšší idea, počátek a nebo jakkoliv jinak to chcete nazvat existuje během života. O tom je víra, takže tomu mu fakt nezbývá než věřit. A ten kdo věří, tak už potom nepotřebuje důkaz. (Teď jsem si tu poslední větu přečetl a musel jsem se jí zasmát. Sice si myslíš, že ten důkaz nepotřebuješ, ale stejně bys ho rád našel...a celej život ti zabere přemýšlení o tom, jak to teda sakra je - aspoň u mě to tak je a bude, páč třeba důkazy T. Akvinského, scholastika atd. je trochu nedostatečná...). Na to, jak budu hodnotit svůj život na konci zatím nedokážu odpovědět, doufám, že pozitivně:-)
2)Symboly jsou je symboly. Ale asi bych se stejně neubránil pousmání se nad člověkem, kterej by symbol spojenej s jakýmkoliv náboženstvím nosil a nedokázal říct, proč ho nosí. U kříže je zvláštní ho nosit na krku v případě, že dotyčný není křesťan i z toho hlediska, že kříž je nástroj pro mučení. Vlastně i když křesťan je:-)
3) Biblický kánon má určitá odůvodnění. Hlavně redakční, tzn. dobová. Občas jsem si říkal, že by to chtělo trochu doplnit a nebo pokrátit:-) Bible vznikala tisíc let, psalo jí mraky lidí, prošla spousta úpravama a spoustou redakcí, navíc spoustou překladů a opisů, navíc přebírala často i materiály starší z jiného než židovského prostředí. Proto jí nelze brát do slova jako zjevené slovo boží, ale člověk musí hledat vlastně za řádky to, proč to dotyčný zachytil zrovna tak...v podstatě si přečíst jeho vlastní třeba i 2 a půl tisíce let starou reflexi víry. Většina teologů by řekla, že i v Bibli jsou důležitý a míň důležitý části (no, já bych řekl blbosti a to jsem vlastně taky teolog:-D) a hlavně...Bible se vykládá, aby se jí rozumnělo, nepapouškuje se. Samozřejmě tam najdeme víc pasáží, který homosexualitu vykreslují jako ohavnost, ale stejně tak i pasáže, který se daj naopak vyložit i minimálně k toleranci homosexuality. A to mluvim jen o textech, kde se řeší partnerství. Když se vezme křesťanství jako takový, tak to by oproštěný od historickýho balastu ideově nemělo mít s homosexualitou nejmenší problém. Na západě je (v protestantských církvích oficiálně, u katolíků tajně:-) ) stejně mezi církevními zaměstnanci včetně knězů dost homosexuálů.
4) hm, já věřim v apokastasis panton, spasení všech. (jo, je to naprostá relativizace potřeby spasení). Ale líp to odpovídá křesťanský představě o tom, jaký záměr má Bůh s lidmi. Že je milosrdný a né trestající. A propo. viz R. Descartes, který říkal, že pokud jsou takovýhle dvě možnosti ( 1. Je Bůh, radši mu budu věřit, abych byl spasen; 2. neni Bůh, na co řešit spasení a posmrtný život?), vsadim na tu první, protože když se spletu, tak se mi ani po smrti nic stát nemůže, v obou případech dobrý. Zatimco když vsadim na druhou možnost a vlastně zjistim, že jsem měl vsadit jedničku, tak to mám blbý:-) Pěknej příklad, ne?
Vim, že se ptáš na katolíky. No, katolíci maj trochu problém s tim, že dva tisíce let přebíraj lidový pověry. Jen tak lze udržet takhle globální podnik. A taky jak říká třeba P.Filipi, znakem sekty je, když odpírá spasení jiný skupině. Takže voilá:-D Z tohodle hlediska je katolická církev sekta. Ale už to naštěstí trošku polevuje (teda s Janem Pavlem II. to polevovalo...)
5) jestli jsem našel správnou cestu to fakt nevim, ale snažim se chovat jako bych jí našel a naplňovat svůj život podle toho:-) Viz Lessingova bajka o třech bratřích a prstenech. No, a navíc jsem se narodil do intelektuálský křesťanský rodiny, což samosebou obnáší velmi kritický pohled na křesťanství a církve. A studuju teologii.
6) Moje církev (ČCE) rozhodně neni pravá. Je spíš levičácká:-P Ne...Prostě o tom to neni, to už jsem psal výš. Křesťani mají společenství v obecné církvi, jak se říká, v těle Kristově a instituční církve slouží jen k realizaci jejich duchovního (a mnohdy i společenského) života. Takže ať si každý vybere, k jaký církvi chce patřit. Dneska už to jde...narozdíl od středověku. Dokonce ani k žádný církvi patřit nemusí a může být křesťanem, a může se účastnit života nějaký církve.

No, to je všechno, co mě teď k tomu rychle napadlo. Snad neva, že nejsem katolík:-)

T.

7 Lennroe Lennroe | 28. září 2011 v 18:12 | Reagovat

Zaujala mě otázka číslo čtyři, proto odpovím jen na tu, necítím se oprávněna odpovídat na ostatní, snad kromě dvojky. Já souhlasím s kristovým učením, souhlasím s principy, nesouhlasím s církví jako organizací...

Einstein pokud vím kdysi řekl, že bůh existuje pro toho kdo v něj věří - jakýkoli bůh. S tím bych asi souhlasila. KOneckonců je to možné, kdo věří v reinkarnaci, reinkarnuje se, kdo věří ve věčnost, dostane se tam a kdo nevěří v nic, porstě zmizí, je to nová etapa, nijak nesouvisející s předchozím životem (tedy až na tu víru)Kdo má dojem, že si život užil dost, může jednoduše věřit, že už nic nebude.
Další věc, pokud skutečně existuje ten jediný Hospodin Bůh, pak je neskutečně milosrdný a laskavý a miluje všechny lidi bez rozdílu, takže by ho tak nějak nemělo trápit, že mu do nebe přijde někdo, kdo na něj nikdy nevěřil, byl li to dobrý člověk do nebe se dostane, ač je to ateista. Tedy tak bych to vyložila podle svého chápání katolictví, pro mě jako takovou to má jisté trhlinky a mám raději tu první teorii.

A ke křížku. Ani bych nehnula prstem. Uá bych ho nosila jako symbol své víry a bylo by to pro mě důležité. Někdo jiný by ho mohl nosit například proto, že je to dárek od někoho koho má rád, nebo to jediné, co mu po někom zbylo, nebo proto že se mu prostě líbí. Je to jen pitomý symbol, ne zhmotnění víry. Někoho to může pohoršovat, ale to jen porto, že nezná důvod.

8 Enin Enin | Web | 11. prosince 2011 v 0:02 | Reagovat

Tak já nejsem katolička, ale jsem křesťanka. Snad tedy mohu odpovědět:
1.Ve vztahu s Bohem jsem našla smysl svého života. Kdyby se stalo, že by se někomu podařilo mě přesvědčit, že Bůh neexistuje, celý můj život by byl vlastně k ničemu, moje existence by neměla smysl. Asi to zní hodně závislácky, ale kdo nepoznal asi nikdy nepochopí.
2. Je mi to jedno. Já křížek nenosím a kdybych ho nosila, je to pro mě připomínka ústředního bodu v celé historii. Moc nechápu ty, kteří to nosí jako módní doplněk a přitom odsuzují křesťanství.
3. tyto zákony nebyly pro nějakou dobu. Jsou určeny pro člověka jako takového a to nikoliv pro jeho omezování a náboženskost, ale pro jeho bezpečí a šťastný život s co nejméně riziky. Člověk co chce dělat Bohu radost docela dobře chápe proč je něco špatně. Bůh nás jen varuje před pastmi a věcmi, které nás od něho vzdalují. Čím blíž jsme Bohu, tím víc jsme šťastní.
4. Není ani jeden člověk, který by v životě neudělal nějaký hřích. I malá lež, podvod, hádka.. jsou hřích. A už jen tohle nám zabraňuje jít do nebe. Bůh ale touží po tom, aby nikdo nešel do pekla. On ho dokonce ani neudělal pro lidi, pro ně určeno nebylo. Ale lidé si vybrali dělat si co chtějí a tím začali dělat zlé věci. Bůh je dokonalý a nesnese jedinou skvrnku. Ano, je přísný. Ale vyřešil to právě tím, že obětoval Ježíše, který byl jediný, co nikdy neudělal nic špatně. Ve skutečnosti je velmi jednoduché se dostat do nebe. Stačí jen přijmout to, že Ježíš za nás zaplatil - nechal se potrestat místo nás. Pokud člověk tomuto uvěří, přijme to a Ježíše udělá Pánem ve svém životě, tak jde do nebe.
5. Měla jsem štěstí, že jsem vyrůstala v jedné evangelikální církvi (KS). Ovšem rodiče a i sbor nám dali svobodu v tom ,jak se rozhodneme. U nás se třeba ani nekřtí malé děti. Každý se pro Boha musí rozhodnout sám. Moje sestra například s Bohem nežije... já si prošla různými situacemi, kdy jsem už se s Bohem rozloučila, ale nakonec jsem v něm našla odpuštění a přijetí a smysluplný dobrodružný život. Když jsem vloni prožila naplnění Duchem svatým, bylo to něco tak silného a skutečného a tolik to pozitivně změnilo a nabylo můj život, že by se skutečně nikomu nepodařilo mě přesvědčit, že Bůh neexistuje.
6. jsem z církve, která úzce spolupracuje i s jinými a naprosto odmítá o sobě říkat, že je jediná pravá. Dokonce, ačkoliv jsem členkou Křesťanského společenství, teď pravidelně navštěvuji Slovo života (z důvodu velké vzdálenosti od domovské církve) Není v tom žádný problém.

Na mém webu se můžeš dozvědět více o mém vztahu k Bohu a tom, čemu věřím. Nekatoličtí křesťané nejsou u nás příliš známí...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama