Dialogy.
Akadémie, první na světě, byla pojmenována podle řeckého hrdiny Akadéma. Byla založena Platónem, filosofem, který chtěl šířit dál své učení o ideích. Kromě toho zde bylo vyučováno i plno jiných předmětů.
A základem všeho učení byly dialogy.
Dialogy dvou obyčejných kamarádek po cestě ze školy.
SNY
C : "Ahoj."
B :"Čau."
C : "Zdál se mi dneska sen. Bylo to dost divný. Nejdřív se mi zdálo o té holce, co umírá, ale já jsem s ní nikdy nemluvila. Byla tam i moje nejlepší kamarádka. Pak jsem se na chvilku probudila a zdál se mi další sen. Sci-fi o holce, co milovala svého staršího bratra a před zkázou Země jí dostal jeden pěkný kluk, kterému před tím zachránila život. Odvezl ji ve své lodi do vesmíru, do obrovského mezigalaktického konvoje, kde žili jedna rasa vedle druhé."
B : "Ty jo. Zní to jako míchanice Revolutionary Girl Utena (Anime, to vysvětluje incest), Stopařova průvodce po galaxii (kniha i film, zničení Země a záchrana) a nakonec i Meteoru (komix, mezigalaktický konvoj)."
C : "Asi jo. Ale poslouchej - nejzajímavější bylo, že se v tom snu ta holka zabývala řečí, těžkostí kostí, kyslíkem a podobně. Měla jsem to v tom snu vyšperkovaný."
B : "Jak to myslíš?"
C : "No - podívej. Jaká je pravděpodobnost, že by tyhle intergalaktické rasy dýchaly stejný plyn? Že by byli zvyklí na stejnou gravitaci? Že by pochopili její řeč nebo že by se dorozumívali na stejných frekvencích zvuku?"
B : "Jak jsi to vyřešila?"
C : "Hmm.. smířila se s tím, že jí kvůli nižšímu tlaku ztěžknou kosti. Smířila se s tím, že dokáže komunikovat jen s určitým typem ras… ale dýchání byl problém. V tom snu to byl nejhlavnější problém. On se snažil přijít na způsob, jakým by té holce pomohl… Tak ji sebou dal trochu kyslíku v bombě a vylodili se na místě, kde byla intergalaktická nemocnice. Ona tam chvilku bloudila..."
B : "To si nemůžeš pamatovat takhle detailně."
C :"Můžu. Hned po probuzení jsem si všechno zaznamenala. Když sníš, tak se ti přepnou světy. Ještě teď když o tom mluvím, tak mi trochu svrbí konečky prstů. Jako bych to fakt prožila. Probuzení do reality byl takový… trochu šok."
B : "A kde to má konec?"
C : "No… ještě nemá."
B : "Povídej."
C : "Tak dobře. Tuhle část si dobře pamatuju. On jí zavedl do nejzatuchlejšího sklepa v budově. Neudržovaná místnost, klasický sklep. Všude trčí cihly…"
B : "Cihly?"
C : "Je to sen! Nech mě to domluvit. A z těch zdí trčely hadičky, které byly zabudovány do různých nádrží. Bylo jich tam asi osm a každé byly nadepsané. Na jedné z nich bylo napsáno "Země". Z té hadičky se dal sát vzduch s 21% kyslíkem a 79% dusíkem a taky střídavě tekla i nám známá voda. Pak se to postupně přeměňovalo na plyn, který dýchaly na té lodi."
B : "To jako chceš říct, že pak normálně dýchala ten jejich plyn?"
C : "Ne. Nakonec se to nepovedlo. Tak si s sebou vždycky musela nést malou kyslíkovou bombičku."
B : "No… jen proto. Mám dotaz. Ty jsi byla ta holka?"
C : "Ne. Ale prožívala jsem to jako ona. Dneska jsem spala asi 13 hodin. Nemá to spojitost?"
B : "13 hodin? To se ti nepodobá."
C : "Jo, no právě. Možná jsem se podvědomě nechtěla probudit, protože se mi sen líbil…"
B : "Protože byl živý?"
C : "Protože byl živý."
B : "Nejsou sny vždycky živé?"
C : "Hmm… asi ne. Ale každý by měl něco vypovídat. Podle mě je to jediný pojítko vědomí s nevědomím. Protože když sníš, tvé vědomí odpočívá a odhrne všechny ty zábrany. Tak co znamená tenhle sen?"
B : "Asi jen to, že zábrany jsou pryč. Vždyť je to naprostá míchanice.
C : "To je fakt."
B : "Myslím si, že o tobě vypovídal spíš ten první sen. No… vypovídal… spíš co si myslíš a cítíš. Pamatuješ si ho?"
C : "Ehm…. Ne. Ani trochu. Jen to, že jsme šli do nějakého baru."
B : "Já si právě teď taky vzpomněla na kousek svého snu. Viktoriánská doba - lidi mě odsoudili-"
C : "-asi vím proč!"
B : "Skáčeš mi do řeči!"
C : "Ale tohle bych snad uměla odůvodnit, ne? Myslíš si o sobě, že jsi moc zvrhlá?"
B : "No… nemyslím."
C : "Kecáš!"
B : "Hele, pokračuju, jo? A kat mi usekl hlavu. Tečka. Víc si nepamatuju."
C : "Umřela jsi ve snu?"
B : "Jo, umřela."
C : "A pak co?"
B : "A pak nic."
C : "To znamená, že budeš žít věčně."
B : "Cože?!"
C : "Člověk nemůže umřít ve snu, vždyť i tam máš základní reflexy. Místo toho, abys umřela, tak se probudíš. Lidi ve snech neumírají."
B : "Proto jako budu žít věčně?"
C : "Jo ,říká se to. Není to skvělý?"
B : "Ne."
C : "Proč ne?"
B : "Co je na tom skvělého? Že budu žít věčně je pitomost. Neznamená to spíš, že je se mnou něco špatně?"
C : "Nebo spíš, že jsi výjimečná."
B : "A ty zase naivní."
C : "A co kdybys fakt žila věčně? Čistě teoreticky."
B : "Jak se to myslí? Jako že bych neumírala na stáří nebo že bych byla nesmrtelná?"
C : "Tak to nevím."
B : "Hele, nebudeme pokračovat po pizze? Mám hlad."
:O)