Nostalgie a video hry

26. srpna 2014 v 19:42 | Čalamáda |  Video gayms, komiks a tak
Možná jste očekávali, že napíšu nějaký velmi duchalpný článek na téma týdne "Ztracené vzpomínky", jako všichni ostatní. Ne. Já tuto příležitost jen sprostě využiju k dalšímu tlachání o nostalgických věcech, které miluju. A nikdo mě nemůže zastavit.
Vraťme se zpět do let devadesátých/začátek druhého tisíciletí, kdy můj děda ještě používal svůj starý počítač (dneska má ten starý, nový a notebook, hlavně na e-maily a hraní Divokých kmenů) a na něm denně pařil dvě (možná až tři!) vážně dobré hry. Vždycky jsem mu dýchala zezadu na krk a doufala, že jednoho dne mě obdaří svou moudrostí a budu stejně dobrým hráčem, jako on. Moudrostí mě obdařil, ale pořád hraju hůř, než ivalida bez končetin s ochrnutou půlkou těla. Ale to není pointa! Pointou je, že hraní her mě baví a vždycky bavilo.
A je jedno jestli je to Superhero Dress-up online nebo Far Cry 3.

Když se řekne staré, nostalgické hry, většině se vybaví Mario, Legend of Zelda, Doom, Packman, Pokémon RED a podobně. Mně ne. Já jsem byla dítě rodičů, kteří když stály na kase v Bille, vybíraly rychle z poličky "hry levně" a za stovku vytáhli něco ve smyslu "Fialová věc na cestách" nebo "Tuhle hru máš hotovou za tři hodiny, pokud nejsi úplný idiot". A já jsem byla úplný idiot. Bála jsem se hlavních bossů, protože byly dvakrát větší než můj charakter. A tady moje frustrace s video hrami začala.




Putt-Putt Saves The Zoo
Mohlo mi být šest?
Prostě... kdysi, když jsem uměla anglicky říct jenom žába nebo bazén, hrála jsem na dědově stařičkém počítači Putt-Putt Saves The Zoo. Trvalo mi to douho než jsem pochopila, že se ta hra dá i dohrát. Několikrát se mi to i podařilo... nechápu jak. A musela jsem zavolat celou rodinu, aby se přišli podívat na ending.
Každopádně jsem ji měla hodně ráda. Hodně. Často jsem se zasekla na tři hodiny u mini hry, protože mě na ní cosi bavilo. Dneska, když umím říct anglicky víc než žába nebo bazén, oceňuju víc ty malé vtípky okolo a některé jsou doopravdy vážně dobré.
Zatím co tu píšu článek, Putt-Putt se mi stahuje.
Hodnocení: Jsou v tom zvířátka!


Heroes Of Might and Magic III
Tohle děda hrál dny a dny a já jsem věděla, že hrát tuhle hru je můj cíl. Byla jsem dost malá, ale děda mě k tomu nakonec stejně pustil a dal mi svoje tipy, triky a rady, takže jsem jsem přežila ve hře alespoň první měsíc. Do dnes mě alespoň jednou za dva roky přepadne Heroes III mánie a jedu to od rána do večera.
Heroes IV není zas tak dobrý (ale ten soundtrack, wow!), na můj vkus moc barevný, ale má snad nejlépe udělané a chytlavé kampaně se skvěle napsaným příběhem. Doporučuju. Heroes V má snad ty nejhorší kampaně vůbec a může si graficky vypadat, jak chce.
Třetí díl je podle mě pořád nejlepší.
Hodnocení: Cena nostalgie je nevyčíslitelná, blablabla... nemůžu být objektivní.

Warcraft III
Tady platí to samé jako u Heroes III. Akorát, že jsem ještě před tím hrála trošku dvojky.
Jenom že třetí díl je něco, k čemu jsem si vybudovala dost silné pouto. Byla jsem unešena vším. Příběhem a charaktery, akcí a animacemi, hratelností, designem ras a i českým dabingem. Nemyslím si, že bych bych schopná hrát Wacraft někdy v angličtině. Později se mi dostal do ruky i datadisk. A Cheaty. Začala jsem u každé mise psát "greedisgood" a "whosyourdaddy" (oh ty názvy těch cheatů jsou dokonalé, kdo to vymýšlel) jako šílená.
Ach jo. Dětství. Jediné hry, u které je více méně obecně "schváleno" cheatovat, jsou The Sims serie.
Byla jen jedna smrtelně vážná hádka s mojí spřízněnou duší Yekatěrinou - jestli je lepší Ilidan nebo Arthas (na čí straně jste vy? Zvolte si špatně a máte velmi silného nepřítele).
Do dnes, když někdo pozná v mojí konverzaci schovanou hlášku z Warcfraft III, nikdy se mě už nezbaví. Protože já jsem temnota.
Hodnocení: Thrall (miluju Thralla, od té doby mám nejraději orky). A Jaina Proudmoore.
A Sylvanas.
A tak.
Takže milion.


The Sims 2
V době, kdy jsem ještě pořádně ani nevěděla, co je to torrent, jsem hrála The Sims 2 a hrozně jsem se bála smrtky. Pak jsem trošku vyrostla, natáčela jsem The Sims 2 filmy, komiksy a vytvářela The Sims 2 blogy. Vždycky, když si vzpoměnu na své mladé já, uroním slzičku. Nemůžu před tím utíkat moc daleko, protože na poličce máme vyskládané hry (jen ty u kterých se našel i obal, i CDčko) a mezi nimi i všechny The Sims 2 datadisky. Nemůžu uvěřit, že jsem utratila tolik peněz a hodila je do kapsy EA games. Dávám si za to facku každé ráno. Když jsem netrávila čas hraním The Sims 2, hledala jsem downloady (nové vlasy, líčení a oblečení) na internetu. Byla to bolestivě dlouhá procedura, protože jsem pořádně neuměla zacházet s winrarem.
Stálo to všechno za to?
Ale jo. Byla to sranda.
Když nad tím přemýšlíte, The Sims je docela inovativní hra a pořád se zlepšuje. Každý simík je nadšený otevřený pansexuál a všem je to ukradené. Mezirasový homosexuální pár s adoptovaným dítětem? Super, chcete přijít na oběd?
V prvním díle jste měli miminko, když si dva simíci dali pusu. And in the fourth one? You can even jack-off.
What an inprovement.
Hodnocení: Nejsem si jistá. Možná pár tisíc a lízátko.
Sem tam si ještě zahraju trojku

Rex
Hru, kterou pravděpodobně nikdo nezná (marně jsem na internetu hledala alespoň video, článek, cokoliv. Jako kdybych vlastnila jednou kopii), ale já jsem tuhle 2D skákačku nezdravě prožívala. Emotivně mě ždímala měsíce a pak jsem si vyčítala, že kvůli mě se ten pejsek domů nikdy nedostane. Kolik mi bylo? To je jedno. Stejně bych to prožívala i teď.
Nemohla jsem se dočkat, až moje prázdninové utrpení (tábor) skončí, přijdu domu a zařvu "brácha, vypadni z toho počítače" a zapnu si Rexe. Jaký byl vůbec ending? Ani nevím, jestli jsem ji někdy dohrála. Ale dostala jsem se hodně daleko. Nějaké chabé vzpomínky na ending mám, že by? Za tu dobu se mi moje gaming skills rapidně navýšily, mohla bych si to zkusit znovu. (Toho "ages 5+" a nevinného vzhledu si nevšímejte, ta hra je docela hardcore (co si pamatuju.))
Hodnocení: Jsou v tom zvířátka! A některá se vás pokoušejí zabít.


Polda 2
Nevybavuju si, kolik mi bylo, když jsem poprvé s rodinou hrála prvního Poldu. Ani, když jsem se rozhodla, že budu sama hrát druhého Poldu (u kterého jsem vdycky používala návod. Jaká je teda pointa? Mně se ptejte, bylo mi to jedno a pořád jsem se dost bavila). Ale je to hodně, hodně dlouho.
Je to adventura, takže musíte zapojit veškeré mozkové buňky (a nebo je u většiny případů odpojit, protože... jaký rozumný člověk by měl přijít na tohle??? nebo tohle??????!!! sakra co to je, ale je to super).
Polda má... divný... humor a příběh obecně. Vážně to tak nějak stojí za to a pořád se to strefuje do nových věcí. Nadčasová česká hra. Můžete si tam pokecat se Zemanem, Billem Gatisem, klonem Hitlera, klonem Angeliny Jolie nebo s Michaelem Jacksonem. Narazíte na hipínky, úchyly, hybridarium, piloty, nechutné cirkusáky a jejich mluvící papoušky a byrokraty.
Hodnocení: Přirovala bych Poldu 2 ke křupkám. Mám ráda křupky.

Bulánci
U nás na základce (asi do šesté třídy) jsme měli na poslední lavici jeden starý počítač, starší než čas. Starší než superpočítač ze Stopařova průvodce Galaxií. Rozeběhl pomalu jen Miny, Vláček a Bulánky. Každý den měl někdo na tento počítač právo (byl na to velmi pečlivý a dodržovaný rozpis, aby svých pět minut slávy získali i nepopulární děcka, třeba já) a připadal si jako král. Vláček byl skvělý a kódy do dalších levelů bylo tajné zboží (které se jen tak nedávalo nepopulárním děckám, třeba mně), ale Bulánci byly nový level a daleko víc hardcore.
Vůbec ta idea vražedných malých polštářků je geniální, nemá to jedinou chybičku.
Pokud si s někým chcete něco zahrát, alespoň na pár minut, šáhněte po Buláncích. Myslím to vážně. Stažené do dvou minut. Zábava na... pět minut.
Hodnocení: SOOO HAAAARDCOOOREEEE

Kačer Donald Vrací Úder
Byla jsem malá, když jsem to hrála a moc si na to nepamatuju. Kromě jedné věci - nikdy jsem se nemohla dostat přes první "level", protože jsem odmítala bojovat proti prvnímu bossovi, který byl... obří kuře šestinásobně větší než Donald, při boji snášelo vejce ze kterých se okamžitě vylíhli kuřátka. Je tohle hra pro děti?! Proč si sakra myslíte, že je tohle hra pro děti?! Myslím, že není moc dobrý nápad.
To neznamená, že bych to hrála krátkou dobu, strávila jsem u toho docela dost času.
Takže... jsem hrála jen ty první levely a bylo mi dobře.
Hodnocení: ???
Kuře.

Růžový panter a honba za pokladem
Ano, tak to byla výborná hra. U většiny honiček jsem se zapotila (většinou nenávidím ve videohrách ze srdce jakékoliv časoměry, honičky a podobně, ale tady to k tomu prostě patří a je to dokonce i zábava), každý level jsem si užívala i přes to, že to na mě později bylo moc těžké. Samozřejmě, bossů jsem se bála, ale snažila jsem se to nějak zdolat a po hodinách jsem dokonce i zvítězila (ale nikdy jsem ji nedohrála). Další 2D hra, kterou jsem milovala... mohla bych jí doporučit klidně i teď. (Myslím... už jsem jí nehrála nejméně devět let).
Hodnocení: Růžový panter má charisma a swag, nemůžu dát míň něž tisíc. Ale dala bych klidně i dva tisíce.

Hugo a jeho hry
Co si pamatuju, vlastnila jsem tři. Jeho malou dceru, co cestuje po světě v letadle (protože je super), něco s džunglí (mám jenom to pokračování. Proč takovým věcem dělají pokračování?) a pak Vánoční hru. A bylo to celkem fajn, některé věci byly super, některé mě deprimovali (jak jinak), ale většinou mi to (samozřejmě) vůbec nešlo.
O té Vánoční raději mluvit nebudu.
Když jsem hrála džungli, skončila jsem vždycky u mahjongu, protože tam na mě neskákaly obří opice nebo mě neměla sežehnout láva. K cestě kolem světa jsem potřebovala alespoň trochu znalostí, ale tehdy jsem si ani nepamatovala ani jméno ulice, ve které jsem bydlela. Dneska je to jinak! Mohla bych si to nainstalovat a dát té vědomostní hře pro děti do deseti let na frak, haha! Je to jako setkat se se svým starým nepřítelem.
Když se podívám na to, kolik Hugo her vyšlo, nemám slov. Proč někdo cítil potřebu věnovat svůj čas animováním zrovna tohohle? Řekla bych, že na mě vyšly ty lepší kousky. Ještě jsem mohla hrát Hugo ve vesmíru nebo Hugo a piráti.
Ew.
Ale jeho dcera je super.
Hodnocení: Je tam aligátor, který hraje na trumpetu.
Screenshot ze hry Hugo: Cesta kolem světa - Recenze-her.cz


Těch her je víc. Většinu jsem zapomněla, některé není ani potřeba rozepisovat (třeba Glifford: Narozeninové dobrodružství. Hru máte hotovou skoro za deset minut, kromě dvou hodin hledání jedné posr*né krabice hidsadso). Mohla bych věnovat jeden celý článek jenom online hrám, které jsem pařila. Když to nebyly dress-up hry, našla jsem si parádní věci na 1000her.cz, možná si někdo z vás ještě pamatuje.
Počkat.
Ta sránka pořád existuje.
Omluvte mě.
(Jaké jsou vaše nostalgické hry?)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Yekatěrina Yekatěrina | 27. srpna 2014 v 14:00 | Reagovat

Omg Putt-Putt?!?! I thought I only dreamed about that game!!! Gotta download

2 OKruky OKruky | 27. srpna 2014 v 19:22 | Reagovat

TŘI BRAMORIONY PRO RŮŽOVÝHO PANTERA

3 Mike Mike | Web | 27. srpna 2014 v 21:02 | Reagovat

Ach, Cesta kolem světa, Vláček, Furby, a taková hra se zimními sporty u které nevím jméno. Počítač v družině forever!!!
A nostalgických online her je taky požehnaně. ^^

4 Guizmo Guizmo | 28. srpna 2014 v 21:33 | Reagovat

Bulánci!!! sooooo hard

5 Sikar Sikar | Web | 11. září 2014 v 20:11 | Reagovat

Hrdinové III.

Vlastně jediná věc, kterou vždy a znovu nainstaluji na každém novém počítači.

6 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 23. ledna 2015 v 17:25 | Reagovat

Já Rexe znám!!! A je fakt, že to byl docela hardcore.
Taky jsem hodně jako mladší hrála :D prožívala jsem to mnohem víc než dnes. Nejlepší byly ty pixelkové hry, kdy to byli fakt kostky :D
A ten vláček, který máš jako první obrázek, ten jsem zbožňovala.
S moji angličtinou to tenkrát nebylo veselé o to to hraní bylo zajímavější a jeden čas jsem hrávala hry v polštině, třeba Brave dwarves 2 na tom jsem trávila hodiny.
Simíky jedničku jsem hrávala u kamarádky, The Sims 2 jsem dostala ke čtrnáctinám a rok a půl trvala moje mánie, měla jsem i další dva doplňkové disky. Jinak jsem se Simíky tak nějak skončila, trojku jsem si už nepořizovala, občas si u bratrance zahraju The Sims Medieval v němčině anebo opráším svoje Sims 2, ale to se už moc často nestává, i když... ten článek je boží.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama