Být nekrofilní je sranda - Články

Rychločlánek o něčem jako filmu

Sat, 05 May 2012 22:34:28 +0200

HELLOOOOUU MY DEAR FRIEDZ.

Šla jsem za kulturou do Chomutovského kina. Však víte, pochytat pro sebe trochu toho amerického šmrncu (velký první dojem, spousta akce, vybuchovacích věcí, které by ve skutečnosti nevybuchovali apod.)

A co to bylo? The Avengers.

Co jsem čekala - spoustu dobrých hlášek, pastvu pro oči, příjemný pocit a minimálně jedno zklamání. Co jsem dostala - spoustu dobrých hlášek, pastvu pro oči, příjemný pocit a minimálně jedno zklamání.

Mám tedy pár silných výhrad:

Kapitán Amerika je prostě ideální Američan. Silný chlapík, který se stará stejně o své svaly jako o svoje vlasy. Roztrhl by se pro nevinné Američany až k smrti a při tom jsou jeho vlasy stále sexy. Jak jen to dělá? Nemluvím ani o tom černobílém vidění skutečnosti. A je to Křesťan (wtf).
Pokaždé, co se tam objeví mám pocit, že potřebuju něco rozbít. Doufala jsem, že ho třeba zmlátí do krve nějaká sexy zlosynka, ale to si nejspíš šetří do pokračování.

Loki není takový hajzl. Viděli jste ty jeho psí oči když se pouštěl Thora na konci toho.. ééé... velkofilmu o něm a jeho bratrovi? Kde se vzal takový zvrat? Samozřejmě pořád mluvím o té poameričtělé severské mytologii. Dokážu si představit jaké to je. Třeba srovnávat řeckou mytologii a Percy mladý zloděj blesku (nebo co to je) je jako se dívat na rozdíly mezi baletem v Národní opeře a pořadem Nikdo není dokonalý.

Nikdo mi nenamluví že tohle...TOHLE... TOHLE.... TOHLE je zlosyn tělem i duší, když v "původním filmu" měl jen komplex méněcennosti a vlastně měl svého brášku rád (i když... nikdo neví co s váma udělá tisíc let po pádu na cizí emzáckou loď. wtf2).

Neuvěřitelnost, klišédnost, nelogičnost... blah blah blah. Žádný americký film už se neobejde bez koulení mých očí.

Ale... však víte... ALE-

I tak to bylo super.

Takhle jsem se dlouho nenasmála.

Takže běžte do toho, všechno přežijete, konec je jako jste viděli asi šedesátkrát miliard před tím... no a co. Možná bych si měla přečíst nějaký ten Marwelowský komiks.

Protože... Stark a Hulk za to stojí.

Kdy už se Lobo konečně dočká svého filmu?

Co dále sleduju:

Games of Thrones
Daria
Pochybné myšlenky v mé hlavě

Obrázky | ŘECKÉ MÝTY

Sat, 21 Apr 2012 20:45:05 +0200

Bez internetu dlouhé čtyři dny ležení v nemocnici. Jak jsem to přežila poslední dva dny? Překousla jsem nechuť a pustila se do knížky ležící na stole s názvem Mytologie. Nebyla to úplná nechuť - spíš takové to příšerné otrávení nicneděláním, kdy se vám zároveň chce a nechce něco dělat. Děs.

Knížku jse zachránila asi před půl rokem ze zdí antikvariátu. Ten vlastník tek moc sdílel můj zájem, že dal mi knihu za 50 korun, protože mi nejspíš skenoval vnitřek peněženky a soucítil. Ale začátek mě nechytnul.

Tentokrát jsem to udělala jinak. Přeskočila jsem první kapitolu až k samotným mýtům a začetla se.

Nikdy by mě nenapadlo, že ty charaktery bohů budou tak parádní. Jsou především lidští a řekové neznali žádná tabu (heh...). Každou chvilku tam někdo brečí, unáší, je nevěrný, zabíjí, dělá si z někoho srandu, lže, urází, opíjí a podobně.

První tři bohy, které jsem nakreslila, mám nejraději.

HERMES - v den jeho narození se naučil mluvit, lhát i krást

No, v ten den ukradl svému nevlastnímu bratrovi Apollónovi 50 krásných krav. Apollón je nehlídal prostě proto, že měl moc napilno se svým milencem (Tak říká mytologie. Nekecám. Ale určitě vám to nebudou zmiňovat úplně všude.)

Je to přesně ten typ co byste chtěli zmlátit, ale on vám uteče.

Je to bůh cest, tuláků, obchodu, lstí a ze srandy se říká, že i zlodějů.

Jeho hůlka s hady uzdravuje. Dodnes je symbolem nemocnic.

____________________________________________________________________________________________________________

DIONÝZOS - odmítneš-li alkohol, vnutí ti ho násilím

Své odpůrce velmi tvrdně a nemilosrdně trestá. Ale na druhou stranu je to veselá kopa. Dobyl s vínem celou Asii a když se vraceli zpět, celá jeho "armáda" byla tak opilá, že se rozutelka jen před jedním chlápkem s kopím.

Víno vypěstoval a vynalezl. Když už mu nestačilo opíjet satyry kolem sebe, předal dar lidem.

Je to bůh dobré nálady a alkoholu. Jeho cesta na Olymp byla strnitá (je to jeden z dvou Olympských bohů, co vzešel ze smrtelné matky. Jmenovala se Semelé).

Jako jeho nejlepší přítel se udává Apollón i když je to to nejméně pravděpodobná věc vůbec.

____________________________________________________________________________________________________________

APOLLÓN - jasný příklad toho, že si nemáte dobírat toho spratka Éróta

Tenhle obrázek se mi tolik nepovedl, protože má špatné ruce a krátké nohy, ale povedl se mi vystihnout ten obličej. Takže whatewer.

S Apollónem si vážně nezačínejte. Jedním šlápnutím rozbořil ohromné Řecké hradby, když stál na straně Trójanů (i když zatím mmoc nechápu proč, když mu v minulosti ukřivdili. Ví to někdo?)

Abych vysvětlila to s Érótem - když Apollón skolil draka svými šípy a stříbrným mohutným lukem, letěl kolem Érót. Tak si toho malého skrčka dobíral kvůli jeho bezvýznamnému malému luku a šípům k ničemu.

Ten Afrodítin spratek tedy vystřelil ze svého luku šíp (zamilovaný) přímo do Apollónova srdce a druhý do Dafné (ten odpuzující šíp).

Takže se Apollón poprvé zamiloval do holky, co před ním pořád zdrhala. Nakonec před ním utéct úplně nemohla, tak ji bohové proměnili ve vavřín, který od té doby Apollón nosí. Podle verze druhé ji proměnili ve strom a z toho si udělal Apollón luk a šípy.

Milé, vážně.

Je to bůh světla, věšteb (věštírna v Délfách), taky doprovází múzy na lyru, léčení apod.

____________________________________________________________________________________________________________

To byli moji nejoblébenější bohové. Tady taky máte jednu bohyni:

PALLAS ATHÉNA - nedal jí jablko, tak s Hérou pobila Tróju

Diovi bylo předpovězeno, že ho svrhne jeho syn. Tak to vyřešil tak, že spolkl svou první manželku Metis, která byla tehdy těhotná. Dopadl oto tak, že o mnoho let později řval bolestí. Tak ho Hefaistos majznul po hlavě klavivem... a z Diovi hlavy vyskočila Athéna, panna s dlouhými černými vlasy.

Tím, že vznikla pouze z otce, je jakýmsi silnějším božským symbolem, který v sobě nemá ani ženské ani mužské.

Má dvě tváře - v jedné je panna, která se vyzná v ručních řemeslech, plná důvtipu. Na straně druhé je bojovnice, u které rozum vždy převládá nad agresí (proto vždycky vyhrává nad Áreem - bohem zuřvým bohem války).

____________________________________________________________________________________________________________

POSEIDON

O něm toho moc nevím, chtěl ho nakreslit bratr. Jen zhruba kdo byli jeho synové (Theseus), manželka, pár bohyň a bohů jako třeba Triton. Jednou třeba usiloval o Deméter (bohyně darů země, matka Persefony, manželky Háda) a ta mu řekla, že svolí, pokud vytvořínejkrásnější zvíře.

Tak Poseidon vytvořil koně, ale za tu dobu jeho zájem o Persefonu opadl.

_________________________________________________________________________________________________________

Sketche (Hádés a Persefona, Apollónovi milenci):

No a myslela jsem si, že bych mohla nakreslit Hermův příběh, jak se pokoušel osvobodit krásnou Íó. Makám na tom:

Tak jo.

Už jsem toho napsala dost.

Příště!

Sketche | Náhodné

Sat, 21 Apr 2012 16:19:52 +0200

No, ještě pořád jsem naživu.

Dneska chci být aktivní. Očekávejte pár článků (a když ne, tak ne).

V tomhle článku není nic moc extra, jen hození pár náhodných výkresů za poslední měsíc. To lepší bude zveřejněno v tom dalším. Potřebuje speciální článek.

Bude delší.

POLOŽDA DIVOKÁ

Beru to zpět. Položda je můj oblíbenec. Zdálo se mi o něm. Nikdo neví odkud je, ale dorozumívá se šikovně - gestami různých zvířat. Taky se učí lidské emoce tak, že je kopíruje. Bojíte se - bojí se. Jste agresivní - je agresivní.

Většinou jsou v tlupách po šesti, ale tenhle je takový jiný. Oblíbil se malého kluka z rodiny, která se živí zabíjením položd (a ten si zase oblíbil ji).

Říká se, že to položdy můžou za unášení vesnických dětí, ale není to pravda.

ROOOOOOOOOXANE!

Kreslení do hudby. Tahle je taková dost emotivní. Perfektní pro kreslení.

Ale utekla mi takm věta... a kdo by řekl, že se píše Roxanne?!

Will drive you!
Will drive you!
Will drive you!
MAD!

ROXANNE
You don't have to put on that red light
Walk the streets for money
You don't care if it's wrong or if it is right
ROXANNE
You don't have to wear that dress tonight
ROXANNE
You don't have to sell your body to the night

Další věci:

Recenze Emilie Autumn v Praze! | Překlad písně Fight like a Girl

Fri, 23 Mar 2012 14:29:45 +0100

Emilie Autumn, 17.března 2012 Praha

Konečně jsem se dostala na svůj notebook! Zapomněla jsem si adaptér doma a asi dvanáct dní jsem zůstala bez internetu. Well... proto přichází má rewiew tak pozdě.

Popadli jsme pár věcí a vyrazili. Já i Yekatěrina. Kulturní dům Kyje - místo konání. Tohle že je ještě Praha? Vypadá to spíš jako každý jiný český zapadákov. Spousta gothiček a hardcore dívek tu vyčnívalo jako... něco, co HODNĚ vyčnívá. Pár chlápků už si dokonce připravovalo vidle. Musím říct, že ty gothičky děsily i mě, mám pocit, že jsem na ně byla až moc hlučná, barevná.

Tak jinak - o co jde.

Kaťa skákala pravděpodobně nadšením, když zjistila, že se Emilie Autumn chystá do Prahy a dokonce neonemocní jako minule. Zarezervovala mi lístky, já pro ně skočila do TicketPro. Emilie se chystala na tour svého nového alba Fight like a girl. Přece jenom jsme byli trošku skeptické - já jsem netušila co mě čeká a neměla jsem tak dobrý pocit. Kaťa slyšela jen písničku Fight like a girl, která je navenek silně misandrická a pak ještě zveřejněnou třicetivteřinovou ukázku Girls, girls, girls. Takže pochyby byly.

Koncert začal všem známou 4 o'clock, která nás uvedla do kabaretní operetty. I když jsem věděla o Bloody Crumpets, dívkách, které Emilii doprovází u každého jejího čísla, překvapily mě. Hodně. Kromě Emilie jsem si zamilovala prostě i Naughty Veronicu, Blessed Comtesu a Captain Maggot.

Děj nebyl nějak složitý, pojednával o Emily, šílené holce, co se dostala do blázince. Například Take the Pill jsem rozuměla a dokonce měla na konci i husí kůži. "...SWALLOW SWALLOW SWALLOW SWALLOW!!!"

Brrr...

Stejně tak se nesmí brát Fight like a girl přesně jako vyznání samotné Emilie, nýbrž praštěné Emily.

Vážně mě mrzí, že jsem si nekoupila žádný plakát. Z koncertu jsem byla maximálně nadšená i z vsuvek bez hudby, jako třeba Rat Game, kdy Naughty Veronica vybere z publika dvě slečny. Z nových písní je chytlavá hlavně One foot in front of the other. A nejšílenější? Rozhodně představení s Girls Girls Girls! "They dont bite :/... But they might o_o ... This one looks hungry toninght O_O!"

Doporučuji poslouchat text a shlédnout celé :

Co bych dodala? Jednou chudák Emilie upadla z křesla, na kterém zpívala Art of Suicide (tady Kaťa poznamenala, že to vypadalo dost bolestivě). Za koncert se živě pouze zpívalo, jednou jedinkrát vytáhla housle - na Liar.

Naughty Veronica měla taneční sólo na píseň Dominant s peřím.

Dokonce začala i s Thank god I am pretty. Udělalo to na mě silný dojem.

Na God Help Me popošoupli k nám pojízdný stoleček s čajem. Blessed Comtesa a Captain Maggot měli dost práce s poléváním, nás ubohých diváků u podia (měla jsem celkem bezvadné místo vepředu), čajem a Veronica lízala svůdně sušenky a pak nám je... buď hodila nebo předala z pusy do pusy. MÁME JEDNU SUŠENKU! OOooh YEAA!

To byly písně z alba Opheliac. Kromě Girls, Girls, Girls, Fight like a girl, One foot in front of the other se můžeme těšit ještě na další skvělé písničky. Přemýšlím o tom, že si album koupím místo toho, abych si ho stahovala z internetu.

A taky přišla Emilie ke klávesám a spustila "And now something competely different..." ;)

Povídala nám o tom, že Praha je vážně nejromantičtějším městem, ve kterém kdy byla (ehm.. no tak fajn) a předala nám poselství - Buďte svý, buďte bláznivý. Buďte jaký jste, protože být originální je krásné.

Nakonec zahrála Mad girl o Ophelii z Hamleta. Jakmile se skončilo, a dívky opustili podium, pustili její verzi Always look at the bright side of life.

Vše bylo zaspíváné krásně čistě, má naprosto skvělý nevšední gothický hlas.

Tady máte můj překlad ;) Ten z karaoketexty.cz se mi moc nelíbil. Hledala jsem tam i texty k ostatním písničkám, abych si je zopakovala.

My heart is a weapon of war My voice is my weapon of choice An eye for an eye A heart for a heart A soul for a soul We fight for the dream We fight to the death We fight for control	Mé srdce je zbraň války Můj hlas je má zbraň výběru Oko za oko Srdce za srdce Duše za duši My bojujeme za sen My bojujeme až do smrti My bojujeme pro kontrolu
But there is no such thing as justice All the best that we can hope for is revenge A hostile takeover An absolute rebellion to the end This is our battle cry I'm giving you a head start You're going to need it	Ale zde není nic jako spravedlnost To nejlepší, v co můžeme doufat, je odplata Nepřátelské převzetí Absolutní vzpoura až do konce! Tohle je náš bitevní pláč Dávám ti náskok Budeš ho potřebovat
'Cause I fight like a girl I'll get my revenge on the world Or at least forty-nine percent of the people in it And if I end up with blood on my hands Well I know that you'll understand 'Cause I fight like a girl	Protože se biju jako holka Já se pomstím světu Nebo alespoň 49% lidem na něm A když skončím s krví na rukou Konečně uvidím, že rozumíš Protože se biju jako holka
We are under attack What is the body count? I've lost track If nobody's mentioned how this will end Then I'll be the first There are more of us than there are of you So show me your worst	Jsme pod útokem Jaký je počet těl? Stratila jsem stopu Jestli nikdo nezmínil jak tohle skončí Pak já budu první Je nás tu víc než vás Tak mi ukažte vaše nejhorší
But there is no such thing as justice All the best that we can hope for is revenge A hostile takeover An absolute rebellion to the end This is our battle cry I'm giving you a head start You're going to need it	Ale zde není nic jako spravedlnost To nejlepší, v co můžeme doufat, je odplata Nepřátelské převzetí Absolutní vzpoura až do konce! Tohle je náš bitevní pláč Dávám ti náskok Budeš ho potřebovat
'Cause I fight like a girl I'll get my revenge on the world Or at least forty-nine percent of the people in it And if I end up with blood on my hands Well I know that you'll understand 'Cause I fight like a girl	Protože se biju jako holka Já se pomstím světu Nebo alespoň 49% lidem na něm A když skončím s krví na rukou Konečně uvidím, že rozumíš Protože se biju jako holka
It's so easy to kill This I learned from watching you If I have to I will It's not pretty but it's true I am through lying still Just a body to be beaten, fucked And if I'm lucky, left for dead So who's scary now?	Je tak jednoduché zabít To jsem se naučila sledováním vás Kdybych měla, udělám to Není to hezké, ale je to pravda Já stále jen ležím Jen tělo na to být zmlácené, oj*té, A když budu mít štěstí, ponechané smrti Tak kdo je zděšen teď?!
No mercy, it's a bit too late The game is on Don't run, don't hide, don't wait 'Cause if we've got no honor Then we've got no shame If it's in self defense Then we will take no blame	Žádné smilování, už je trochu pozdě Hra je rozjetá Neutíkej, neschovávej se, nečekej Protože my nemáme žádnou čest Proto žádný stud A pokud je to sebeochrana Tak neneseme vinu
This is our battle cry I'm giving you a head start You're going to need it	Tohle je náš bitevní pláč Dávám ti náskok Budeš ho potřebovat
'Cause I fight like a girlI 'll get my revenge on the world Or at least forty-nine percent of the people in it And if I end up with blood on my hands Well I know that you'll understand	Protože se biju jako holka Já se pomstím světu Nebo alespoň 49% lidem na něm A když skončím s krví na rukou Konečně uvidím, že rozumíš Protože se biju jako holka
'Cause I fight like a girl I'll get my revenge on the world Or at least forty-nine percent of the people in it And if I end up with blood on my hands Well I know that you'll understand	Protože se biju jako holka Já se pomstím světu Nebo alespoň 49% lidem na něm A když skončím s krví na rukou Konečně uvidím, že rozumíš Protože se biju jako holka
'Cause I fight like a girl I'll get my revenge on the world Or at least forty-nine percent of the people in it And if I end up with blood on my hands Well I know that you'll understand 'Cause I fight like a girl	Protože se biju jako holka Já se pomstím světu Nebo alespoň 49% lidem na něm A když skončím s krví na rukou Konečně uvidím, že rozumíš Protože se biju jako holka

Její texty mě nikdy nepřestanou bavit. Třeba tady - Medicate with tea. Ta je tak božská, že roztávám hned jak slyším její hlas.

Nebo I know where you sleep poslouchám hlavně kvůli textu (ehm.. taky je bit scary).

A teď na závěr!

Překvápko BD

Gorillaz

Tue, 06 Mar 2012 22:04:45 +0100

Ooo ooo ooo ooo
I ain't happy, I'm feelin' glad
I got sunshine in a bag
I'm useless, but not for long the future is comin' on

Nechci, abyste se vyděsili hned na začátku.

Já píšu článek o hudebnících, kteří mě nějak zasáhli nejen hudbou samotnou. Většinou je to něco, co se vymyká mému repertoáru. Gorillaz jsem podlehla ve čtrnácti. Podlehnu jim znovu.
A je vyskytuje se tam jediný rap, který si ráda poslechnu (některý.. někdy).

("Miluju kreslené postavičky všech druhů a NIKDY mě ŽÁDNÁ hudební zkupina neoslovila tak, jako Gorillaz. Jejich hudba je nezaměnitelná a prostě jedinečná !"

Mé tři roky staré prohlášení. Ahahah.)

Ano, je pravda, že jejich hudba je hodně různorodá. Jejich příběh je stejně zajímavý a ke každé písničce se z něho něco váže. Dokázala jsem rozluštit jen kousíček.

Jde o čtyři kreslené postavičky - 2D (vokály, klávesy), Murdoc (basa), Russel (bubny, rap - duch Del), Noodle (vokály, kytara). Přesto jsou jejich alba plná... všeho. Skoro všeho.

Dobře, přiznávám se - nic moc nechápu.

Fakt nic.

Stačil mi jen kraťoučký (asi) úvod, který zněl v hodně malé zkratce asi takto : Murdoc, uctívač Satana, vrazil v autě s bandou svých kamarádů do ochodu a přímo to napálil do tehdejšího zaměstnance měsíce Stu-pota. Tomu vypadli dva přední zuby a jedno jeho oko bylo nepoužitelné. Murdoc si odpykává test i tím, že se o Stu-Pota... "stará" a tak jednoho pěkného dne, jako stvořeného pro projížďku, vyletí Stu-pot oknem auta ven po té, co se Murdoc pokusil na karkovišti udělat 360ti stupňový smyk.

Stu-Potovo druhé oko bylo zničeno. Přejmenoval se na 2D. Navíc se mu zlepšili zázrakem hudební schopnosti a ještě větší magor než před tím.

Russel bubeník byl dítě ulice. Dostal své schopnosti hip hopu a bubnování, co vyvázl jako jediný živý v náhodné střelbě. Všichni jeho kamarádi byli mrtví, jejich duchové se mu vetřou do Russelova těla.

A Noodle... tuhle malou Japonku našli v bedně. S kytarou.

V roce 2010 jsem se ke Gorillaz zase vrátila. Na chvilku. Zjistila jsem, že Noodle má na sobě masku a bojuje proti zlounským vrtulníkům, mezitím si někde pobíhá robotka v její podobě a Russel je asi desetkrát větší.

Musím si někde jejich příběh sehnat celý.

Jste překvapení?

No.

Je to britská skupina.

Nakreslil je Jamie Hewlett, přítel zpěváka skupiny Blur - Davida Albarna. David propůjčil 2Dému hlas.

Proč? Jejich hudba je zvláštní, opravdu zní, jako by ji skládali tihle čtyři šílenci. Za to tleskám. Na některé kousky jsem si musela chvilku zvykat, ale pak se jich nedá zbavit. Od roku 2010 se přechází do 3D animace a s tím se nedokážu smířit. Třeba nový DoYaThing, který vznikl do soutěže Converse - 3 artists.

Ksakru. Já tak miluju tuho trotla 2Dho. Po delší době mám zase slabost pro někoho kresleného.

Něco rockovějšího:

DARE.

Tu znáš. -

Zítra tu asi bude článek o další britské perličce.

Obrázky | Sketches.

Fri, 10 Feb 2012 20:57:27 +0100

Persepolis
V for Vendeta
Assassin's Creed

PŘIVÍTEJTE MŮJ NOVÝ SKETCHBOOK!

His name is... uh. Zatím nijak. Nemá v sobě zatím něco, na co bych byla fakt hodně pyšná (předminule to bylo lepší).

Udělala jsem mu tuhle titulní stránku a randomly si do ní čmářu. Tak, jak to má být!

Yep. V for Vendeta. Nahoře vidíte - Film viděla. Komiks ještě ne. Text uvnitř je první setkání V a Evey. Ne, nevešlo se tam všechno. Je to anglicky a rozumím každému šedesátému slovu. WHUT?! Ale snažila jsem se to pečlivě rozluštit.

People should no be afraid of their governments, governments should be afraid of their people.

Napsala jsem na Anonymous článek tady. Myslím, že bys měl se mnou diskutovat, náhodný čtenáři. Týká se tě to.

Viděla jsem film. Nadchnul mě. Četla jsem první komiks. Byla jsem překvapená, že mě vzal skoro stejně jako film.

Měla jsem pocit, že ten komiks nebude ono. Nepředčí to údernou filmovou adaptaci (abych byla upřímná, kvůli kresbě... ehm... byla jsem pitomá :B).
Marjane Satrapi se pro mě stala dalším člověkem, který mě inspiroval. Navíc jsem se dozvěděla dost o Íránu. Nemůžu hodit všechny země středního východu do jednoho pytle.

SHOES!!!

SHOESH!!!!!

Hah.
To všechno, protože soundtrack k Assassin's Creed II je nehorázně chytlavý.

A Frederico je podobný někomu, koho znám. A taky se chová jako vytržený ze řetězu, na každé ruce má deset holek (i když je pravděpodobně pansexuál, že by tam bylo něco navíc?).

A tady je Cain. Už jsem říkala, jak je Cain super?

Nikdy ji nenakreslím úplně stejně -_-.

Četla jsem absolventskou práci slečny Bagettiny, budu ji často citovat - "Osobitost známých umělců, jaký vliv měl jejich psychický stav na jejich dílo". Krásná práce. Rozebírala čtyři umělce, mezi nimiž byl Andy Warhol.

Mám nové akvarelové barvičky, tak why not?

Shlédla jsem si pár jeho děl a konala. Měla bych se zajímat víc.

Anonymous | Pirátství | Acta

Fri, 10 Feb 2012 15:00:38 +0100

Cestou autem do Prahy na vyšetření mandlí jsem znuděně hrábla do igelitky s houskami a Bleskem. Popadnout ten bulvární krmelec, smát se stupiditě lidí... bylo to fajn.
Byla tam reklama na nový Reflex.

Zhruba za patnáct minut, na pumpě jsem ho držela v rukou.

(Jo, musím uznat, změnila jsem názor. Reflex je slušný. Dost. Po tom, tam jednou hodili na hlavní stránku Natalii Sadness, protože měla dvě stě tisíc zhlédnutí na trubce, jsem hodila pokerface.jpg. Reflex jsem tehdy nadobro odsoudila.)

Ale stejně…

Na hlavní stránce (až jí přestanete zarytě zírat) je napsáno "Proč je anonym hrdina a Hacker novodobé božstvo". To ale objasněno není. "Kradou filmy i knihy a přijde jim to normální. A co vy?" další věc, která mě zarazila. Jasně, děláme to všichni (KLIŠÉ ALERT). Do Japonska se speciálně nepůjdeme podívat na díly Full Metal Alchemist nebo skočit si každý týden na Doctora Who do Anglie? Reflex se zabývá otázkou autorského práva a zveřejnil názory lidí, kterých se to dotýká, musím říct, že obě strany mají celkem slušné pohledy na věc a silné argumenty.

To ale není to, co chci říct. Další stránky jsou o tom, jak se redaktor Reflexu dostal mezi naší českou skupinu - zaměřil se na české Anonymous. Tedy… "Anonymous".

Po tom, co jsem si přečetla, jsem se zase smála. Retarded Czech is retarded.

Čeští Anonymové rozhlašují, že chtějí svobodný internet, aby mohli dál stahovat filmy a hudbu. Ono to ale není tak černobílé. Asi vážně zapomněli na grafickou novelu (viděla zatím jsem jen film) V jako Vendeta, kde "V" je ztělesněním ideí.

Heslo opravdových Anonymous není "chceme mít hudbu zadáčo", ale "Lidé by se neměli bát vlády, ale vláda by se měla bát lidí." To, co by měli čeští Anonymous opravdu udělat, je dostat se lidem do podvědomí jako hlas, skupina, která jim může pomoci. Ne jako hlas pirátů, jak to vypadá nyní. Vrhá to špatný stín, vlnu nesmyslných pindů od všech stran. Měli by si taktně vytvořit svou kampaň a vyvarovat se nepříznivým ohlasům jiných lidí. Nevytvářejte dvě skupiny, pro stahování a proti stahování. Vytvořte jednu, silnou, spojovanou myšlenkami, se kterými může souhlasit každý obyčejný člověk v tomhle státě. Ve světě. A to jde.
Nejedná se jen o stahování filmů. Jak už bylo napsáno v Reflexu - ACTA nemá žádná korektní ustanovení. To znamená, že to může zajít opravdu daleko.

Ve zkratce :
Internet je svobodné místo (i když mám pochyby). Dneska už by člověk nemusel myslet nad ničím, lidi hloupnou, ale internet… ten dává tolik nových informací a podnětů k přemýšlení a duchovnímu růstu. Rozrostlo se to natolik, že je prostě silnou součástí našich životů, především mojí generace i těch mladších usoplených. Dokonce i dál, myšlenka se může přenášet rychlostí zvuku.
A tu se vzali Hackeři, dnes celosvětově známí jako Anonymous, uvědomili si to a párkrát se hezky předvedli (doufám, že to nahození internetu v Egyptě, když tam vládly nepokoje, nejsou lži). To se nejspíš nelíbí "Těm nahoře" (korporacím, vládě ect.)
Komu by se to líbilo, že? Když to máte hezky pod palcem a najednou se objeví někdo, kdo s vámi dokáže manipulovat. Když hackeři píchnou do šikovné části internetu, mohou ovlivnit trh.
A proto… proto nenápadně přiškrtit internet pod rouškou "ochrany autorských práv", která se může zvrtnout. Mohou se začít zavírat servery, které nic neprovedli. Rozseká se Trubka, internet už nebude tak svobodný jako dřív (ale toho, že k nám domů budou chodit policisté, zda nemáme stažený nějaký film, se fakt nebojím. Blbost.)

Ráda bych řekla, že to vím, ale… nikdo nic nemůže vědět. Dneska nikdo neví nic. Je to daleko složitější.
V České republice si všichni stěžují na pumpování peněz kamsi. Vidíte to slovo "kamsi"? Vypadá to, že já se můžu s důchodem rozloučit (stejně jako ty). Všímáme si těch věcí, které se nás silně dotýkají, kolem sebe a žádáme vysvětlení. Třeba tohle - další stránka Reflexu je věnovaná benzínu.
"Dohromady tedy daně vytvářejí cenu benzínu z celých 52,33 procenta! Nakupujeme za 35,98Kč!"
str. 48 Reflex 06-12
Cena benzínu se odrazí i na ceně potravin. Všechno souvisí se vším.

A najednou se objeví Anonymous s jejich ideou. V jako Vendeta je film s potenciálem (s několika americkými momenty, které mě tedy srali), s frázemi, které se dají opakovat v každém období, připomínat ve správný moment. Je to "naděje" (což je slovo už moc idealistické na dnešní dobu, co?).
"V" je ztělesněním mstitele.
Je to něco jako superhrdina z pohádky, proto se k němu tolik lidí upnulo a kupují masky. Teď už to není jen nějaká zpráva vedle, když se píše o Anonymous, cítíte, jak se vás to přímo dotýká. Jste tak trochu součástí týmu. Součástí 99% (Wall street, sí?)

Už se nemusíme bát sebrat se proti těm nahoře, protože máme silný základ. Všichni lidé se sjednotí do jednoho hlasu.

JEDEN MILION LIDÍ SE NEROVNÁ JEDNOMU MILIONU DOLARŮ.

Nechala jsem se unést, co? B|

Takže je toho víc. Je toho mnohem víc.
Czech Anonymous - You are doing it wrong :D.

A nakonec…

"Víš, ty a já, to jsou protiklady. Hlavně v tom, že ty jsi tvořitel a já ničitel. To ale neznamená, že ničení je o něco horší než tvoření, má to také svou tvář a důležitost."
"To jsou slova ničitele."
Můj názor na stahování. I když je to pravda, "ničitelovi" to nezabrání "ničit". Možná o tom bude příští článek.

Jsem plně otevřena diskuzi! Pokud si právě teď rvete vlasy, že "ta pitomá blbka absolutně neví o čem tu mele", tak se uklidni a vysvětli. Uvítám to. Zbožňuju dialogy, na tom byly založené první Akadémie v Řecku ;).

Obrázky | Re-drawing.

Wed, 25 Jan 2012 19:58:46 +0100

Před a Po.

June... and old stuff. Heh.

Queeldy (17) > June (15) > Yumako (13)> Teky (11) v čase...

Spousta lidí mi už řekla, že mám divný styl kreslení. Zvláštní styl.

I já, jakožto většina malých japanofilních žab, jsem se odpérovala od japonského stylu.

Řekla jsem si, že budu ten nejlepší kreslíř mangy evuuur (což ani teoreticky nejde, nejsem Japonec). Kreslila jsem komiksy od mala.

^{(Škoda, že se nedochoval jeden vážně špičkovej s šílenou kresbou, kde největší zvrat byl, že se hrdinka zamilovala do ema, její pes začal mluvit, potom si skoro vzala éčko a nakonec se z toho emáka vyklubal vlkodlak.}

^{Fakt škoda, moc bych se nasmála. Vychovala mě televize.)}

Zpět v současnosti :

(napůl)

FULL VERZE

Tenhle obrázek vzniknul, abych si vyzkoušela, jestli mám tenhle východní styl (vlevo) pořád tak nějak v ruce.

Úplně jsem od něho totiž opustila a vydala se totiž hledat vlastní cestu, asi před rokem (dole a napravo). Teď kreslím tak, jak mi to jde pod ruku. Nemám něco vyhraněného, styl očí, který používám nebo tak. Dá se říct, že pořád hledám.

Ale zamilovala jsem se do detailů.

Včera jsem se s roční pauzou zase pustila do východního stylu.

Co na to říct? Kreslení "mangy" je svižné a rychlé. Není divu, že tomu zkušení umělci třeba propadnou. Je to zajímavé zpestření.

Řekla jsem si, že bych mohla překreslit nějaké svoje staré obrázky.

To mi bylo asi čtrnáct :

Nao:

Tohle mi bylo asi patnáct:

nao:

Co na to říct?

Holky mi vyrostly. Jsem hrdá.

Ne, skoro.

Anatomie mi pokulhává míň. Ta ženská tedy. Už si dokážu dělat kolečka a čtverečky tam, kde na těle potřebuju.

Anatomický nedostatky se snažím zahnat detaily, precizností (hahahahahhahahahah..jhaaaaha) a dynamikou.

To co mi dělá největší problém a co mě štve je, že jsem zaseklá v jednom bodě. Připadá mi, že postavy kreslím z jednoho úhlu, bojím se kreslit pracné předměty, chlapy, pozadí and stuff.

...jo.. DETAILY

Našla jsem lásku k detailům.

Inspirace k tomuhle obrázku here.

a zase randomly ZPĚT V ČASE

-23. listopadu 2009-

Asi jsem byla divné dítě. Za každou cenu jsem se pokoušela o drama a myslela jsem si, že mi to jde.

Srará rubrika na Vernisáži, mém první uměleckém blogu. Mimochodem, tenhle je druhý.

A tohle je veledílko uhlem:

Staré počiny máte hur dur.

Ty nejstarší dochované hére.

__________________________________________________________________

ZPÁTKY DO PŘÍTOMNOSTI...

... na vaší pravidelnou dávku spamu (a věcí co tu nemají co dělat).

DOCTOR WHO

Moje Time Lord jméno je Queeldy Shark. Why?! Protože tenhle článek vám to řekne. Je vtipnej, je od Rudy, přečíst.

Vítejte u pořadu "Věci, které dělají můj život snesitelným" :

Tohle :

a tohle

Proč?! Proč?!

Protože česká ekonomika, globální oteplování, v malinových kompotech jsou červi a tak. Jo a jsem zase nemocná.

Nemocná. Týden jsem chodila do školy a teď zase. Nejspíš mám neklasifikováno.

Jo a Doktora WHO mám za sebou, skoro. Chybí mi pár epizod ze čtvrté serie, což asi dokoukám s bráchou Z MÝHO BRÁCHY JE WHOVIAN OMG I AM SO PROUND.

Jsem nejlepší big sistah na světě.

Taky očekávejte poníky. Spousty poníků. My Little Pony mají strašně chytlavé písničky, dokonalou animaci a příjemné charaktery. Vážně.

Jako vždy zakončíme něčím vtipným.

Vyjádření k SOPA a PIPA:

Obrázky | nejen DOCTOR WHO... a taky něco navíc... A DOCTOR WHO

Sat, 14 Jan 2012 12:54:07 +0100

Ruska ve sněhu byla sketchována asi den před Silvestrem a je nejstarším obrázkem sbírky.

Kreslení podle hudby. Nezaměřovala jsem se moc na text.

Najdete v obrázku minimálně tři ptáky?

Tahle písnička pro mě byla vždycky jedinečná. Je to opening k Ergo proxy, mindfuckovému cyberpunk.... kinda filosofickéhu... csfd to zařadila jako drama, mysterioyní, sci-fi. Bylo mi asi patnáct a sotva jsem to celý pobrala, ale vypálilo mi to obří díru do hlavy. Budu si to muset stáhnout znovu.

Opening jsem nikdy nepřeskočila.

Nazdar, tady to máte ve větším rozlišení.

Takový šestihodinový experiment s detaily.

Příběh o Královnách, které se rozhodli žít ve 2D světě, protože je ten 3D omezoval v šatech.

Trochu smutné, když řekneme, že kvůli tomu ztratili hmat, chuť, čich.

.....DOCTOR WHO SEKCE...

S radostí vám oznamuji, že za sebou mám 1., 2., 5. a 6. serii nových Dicktorů.

éé

Doktorů.

A zvykla jsem si na Desítku, celý se to teď bude posouvat rychle. Všechny spoilery, už jsem vyplýtvala, takže nemám ponětí, co mě čeká. HURRAY!

Musím říct, že Tennant mě nazaujal jako Doktor, ale jako Casanova (což je praštěnější a lepší než jsem čekala. Russel T. Davies si u mě šplhnul a je teď na stejné příčce jako Moffuck, kterýho jsem trošku srazila dolů. Mrzí mě, že Russel nepíše pro Jedenáctku, udělal jenom jednu epizodu s ním v Sarah Jane adventures.)

Steven Moffat je pro mě nový Bůh, jestli se jedná o Sherlocka. V Doctor WHO mě začíná iritovat.

FAAAAIIIILLLL.

Buďte trochu hodní, jsou to jedny z prvních pokusů, kdy se snažím konvertovat skutečné lidi do mého cartoon stylu.

Sedmička, osmička, DEVÍTKA, desítka, jedenáctka.

On byl Fantastic!

Pro Papriku. Na živo je mu to trochu podobný, přísahám.

Vzpomínáte si na ty Královny na hoře? Tohle je jedna jejich druhu, ale ve 3D světě.

Neumím kreslit nohy. Chudák Amy... teda Doktor... teda Doktor v kůži Amy.

Doslova.

Kreslila jsem i Jedenáctku, ale strkat ho sem budu jen v co nejmenší verzi.

:DD ach jo.

A to jste ještě neviděli, jak jsem kreslila Sherlocka (AHAHAHAHAHAHAHAAHAHHAHAJAHJHJAHISHAIHIAHSISDHSDAI..HDSHD...KAŠLI..DDKIHDASOKAŠLIKALŠIKAŠLIKAŠLI KUCKKCUK.)

Nějak se mi to nepovedlo, promiň Kaťo.

-WILD DOCTOR GIF APPEARS-

S Kaťou jsme se shodli, že Fandomy jsou důležité pro život.

RANDOM pikčur DNE

Gratuluju.

Máte za sebou mojí první nálož, co je mi sedmnáct.

Obrázky | Nedoporučuju vám moc koukat do mojí hlavy

Fri, 30 Dec 2011 15:09:42 +0100

Si tak jen sedíte, v ruce žmouláte papír s čárama, co vypadaj jako Steampunková dívčí verze Sherlocka a najedou si uvědomíte, že TO JE steampunková verze Sherlocka (a že to není takový fail. A že jste to nakreslili VY).

Ani nevím, jak se to stalo. Mimoto, to vedle je chudák Watson.

A chci tu čepici.

A tu košili.

Well... další je moje vlastní companion k doktorovi. Je malá, akční, má huňatou sukni a steampunkové brýle. Nějak jsem potřebovala někoho v mém vysněném oblečení.

A nakonec jsem ho dostala k Vánocům.

To, co z obrázku vyčtete je na vás ;)

Well.. bohyně... větru?

Chuť kreslit atipičnocký obličej staré moudré ženy.

A....

Doktor. Můj Doktor. Jedenáctý.

Well, tohle je FAIL. Ale jak se dá nakreslit jeho chodidlový obličej s trojúhelníkovým nosem?! ALE NE! Stejně si ho jednou vezmu, VY VÍTE, ŽE JO!

-RANDOM KRADENÉ FANGIRL GIFS APPEARS-

Well... Tohle ze mě udělal Tumlr. A BBC.

Jen vás chci upozornit, že je to tak nějak smeteno tady.

Jo, ještě něco bych vám mohla sem vrhnout, že jste neklikli zbytečně - TADÁ.

Sikar sepsal vydařenou povídku, já se hnula z postele k tabletu a seděla tam až do večera.

Ne, neumim kreslit boty...

ani nohy...

ani ruce...

Ale nějak se to vsáklo. Asi.

Dobře. Tady máte kradeného Platona (mám ho na tapetě), a čus.

P.S.- DNESKA JE MI 17. Nekecám.

Sedmnáct

Fri, 30 Dec 2011 00:12:35 +0100

[0:04:23] Dalek Junin Yurij: Je mi sedmnáct. Mluvím o plackovém ráji. Aktuálně sama. Fialové vlasy, nosím rozevlátou spodničku se šmoulově modrými silonkami. Chci jednou nakreslit jeden z nejmindfuckovějších komiksů. Sním o Mattu Smithovi v modré budce.

Jsem na sebe pyšná.

Zrovna mi všechny moje alter ega popřáli všechno nejlepší k narozeninám. Díky, zelenovlasí bros.

Minulej rok to bylo... přece jen trošičku jiný.

...ne, k tomuhle článku se nehlásím.

Mon, 26 Dec 2011 22:34:48 +0100

Jo, to jsem fakt já. Díky za ten super fotošop, Pepper.

Lyric:

Dumdudumdumdudumdumdududumdu

Dudududumdudududumdudududumdu

WHOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOO

AAOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOO

UUUUUUUuuuUUUUUuuuuuUUUUUUUUUUUUUUUUUUUU

Můj super Štědrej den.

Za chvilku tu bude neue Denízos design, co jsem si objednala... určitě vás vůbec nezajímají moje Vánoce, ale já vám je vnutím, protože CHCI, abyste věděli, že si June vytrpěla pár vážně super dnů v agoniích a to poslední, co by chtěla, je říct "AAAWWW přeju vám veselé Vánoce". Všechno bylo ten den ponurý a moje bolavá hlava byla plná pitomin, hlavně jsem měla v horečkách docela bludy a odpovídala bráchovi na neexistující otázky. Docela chudák, když zrovna teď sedíme v mrňavym pokoji SPOLEČNĚ než se dodělá barák. Vzal si sluchátka.

Kňourala jsem jako malý chlupatý pejsek s packou v zavřených dveřích.

Nenávím tyhle horečky, většinou mi to v hlavě kope a stmílá dohromady věci, na kterých jsem aktuálně závislá a dělá z toho hořkou kaši. Třeba minule jsem hrála i v pět ráno Assassins Creed, abych na chvilku vyhnala z hlavy, že můj žaludek začíná požírat všechny orgány okolo. Pět hodin na to se mi zdálo, jak Assassin běží zeleným městem a pronásledujou ho čísla.

No zdálo. Byly to docela bludy.

No a tady mě tentokrát strašila Velká Doktorova Hlava.

Taky zelená. Tmavě jedovatá.

Cejtila jsem se, jako by mě někdo pravidelně nakopával do vnitřností.

Jo, už jsem vám říkala, jak jsem se díky Katě začala koukat na Doctora Who? Well... už strašně dlouho jsem se rozhoupávala k tomu, abych se na to mrkla. První doktor mě odradil a dívat se od půlky serie není můj styl... ehm... to jsem si myslela do té doby než jsem s půlkou flašky vína v sobě začala koukat od 5tý serie a zamilovala se do Jedenáctého doktora s tím, že si ho jednou vezmu na 1OO%.

Ráno se vzbudím, zjišťuju, že můj muž bude chlápek v motýlku a obličejem nedávajícím smysl. Nyní už naprosto střízlivá jsem si řekla, že to není tak špatnej nápad.

Pokračuje to Sherlockem. Jo, jednou si vezmu Benedicta Cumberbatche~~~. Dobře, teď už to začíná být divné.

Mám miliardu novejch barevnejch silonek, sukni, kterou už nikdy nesundám, steampunkový brejle plus HODNĚ věcí na malování. Budu správnej hipster-artist. IM SO HUPPUH NOOOOWWWWW.

Mám Fawksovu masku. Od mojí milované.

U JELLY?

Well... Jedenáctku mám nejraději, Devítka je FANTASTIC, Desítka je bezvadná.

Jestli nevíte, o čem zrovna mluvím a proč skáču sem tam, řeknu vám, že já sama... jsem dost zmatená. A to mi má být za pár dní sedmnáct. Neděsí vás to?

I am using gif.

Gifs are cool.

Už mě nesmíte pouštět na Tumblr.

Dlouhý pochod | Richard Bachman

Sat, 03 Dec 2011 13:49:20 +0100

Dlouhý pochod - tak se jmenuje nová soutěž pro čím dál otrlejší a náročnější diváky i soutěžící. Sto mladých chlapců se dobrovolně rozhodlo dát vsázku svůj život a vydat se společně na Dlouhý pochod. Soutěž má prostá pravidla: nikdo se nesmí odchýlit z vytyčené trasy a nikdo se nesmí zastavit ani zpomalit chůzi pod určitou rychlost, jinak dostane napomenutí - tři napomenutí znamenají okamžitou smrt. Nezáleží na tom, kdo jde nejrychleji nebo dojde nejdál, dlouhý pochod přežije jen jeden z nich...

(Text distributora)

Za poslední dva měsíce jsem začala chodit do Pražských knihoven. Jen co jsem do jedné vešla, skoro jsem zemřela na místě blahem, objevilo se ve mě čtecí já a začalo mě kopat támhle, tady a tam. Začala jsem zase číst, jako například Dlouhý temný čas svačiny duše nebo taky Za soumraku, pár knih, které jsem nedočetla (Pú a filosofové - filosofické metafory máte přece všude, osvěžila jsem si paměť pokud jde o známé filosofické osobnosti, ale jinak nic víc).

Taky spousta komiksů viděných po dlouhé době.

Moc si nevzpomínám, asi padesátkrát jsem se nutila k tomu, abych napsala na blog knižní list, ale můj mozek dělal "NE, NEODEJDEŠ TEĎ Z MEMEBASE!".

Tak fajn.

Po nemoci jsem zajela do knihovny a vrátila nějaké, které se mi po nemoci už nechtěly moc číst. Další díl Stopaře neměli, nic jsem nenašla dalšího od Douglase a Velký bůh Pan prý v Pražských knihovnách není. Proč já?!

Spontánně jsem si vytáhla z horrorů knihy Cujo a Dlouhý pochod.

____________________________________________

Dlouhý pochod.

Ještě teď to ze mě doznívá, když si uvědomuju, že všechno, co se v té knize odehrávalo, bylo za neustálého unavujícího pochodu a děsu. Jediná zastávka? Nesmím. Bolí mě nohy, jsem unavený, ale šlapat dál do totálního vyřízení. Je tak jednoduché si lehnout a zemřít, jenže to nejde.

Když jsem byla malá, šli jsme jednou v noci s táborem asi šest hodin túry k nějakým malým vodopádkům. Na konci jsem byla tak vyřízená, zničená a zdeptaná. Nemohla jsem už dál, nohy mě bolely, totální úvava převládala, myslela jsem jen na postel a jak by bylo úžasné, kdybych se do ní mohla zabořit a spát. Byl by to ten nejlepší dárek, vím jaké to je June, klidně se vyspi. Ta zem vypadala tak měkkce.

Když pochodujete bez přestání a přemlouváte svoje vyčervané tělo k výkonu, je to jako kdyby vás někdo vší silou kopal každým krokem do zad. Stejně bolestivé, stejně psychicky vyčerpávající.

Kniha byla napsána Richardem Bachmanem a to nijak zvlášť dokonale, ale to jen přidalo na atmosféře obyčejných zničených mladých kluků, kteří v myšlenkách hledají život zrovna před dny, hodinami a minutami, než ho ztrácejí. Mnozí ani nechápou, proč se přihlásili, spousta z nich jsou slepě za cílem. Veškeré podrobnosti se dozvídáme, když se z účastníků soutěže - Chodců - stávají skupinky, které mezi sebou mluví z nudy nebo zoufalství. Zajímavý je i svět, do kterého příběh Bachman dosadil, aniž by nás o tom na začátku informoval. Diktatůra připomínající tvrdší komunismus, takzvané Brigády, kterým velí Major a to vše zasadil do USA, přesněji řečeno Maine.

Všechno začínalo totiž tak nevinně.

Řeknu vám, že postavy si stihnete oblíbit dost a budete jen čekat se zatajeným dechem kdy zemřou, v jakém městě, silnici, kolik mil od startovní čáry a proč. Hlavní postavou je Raymond Garatty, který se přihlásil jen tak. Naivní obyčejný šestnáctiletý kluk, já si teda nejvíc oblíbila Stebbinse a do VcVrise jsem se skoro zamilovala. Na 277 stránek je toho napětí víc než dost a mě připadá, že jsem to četla pár měsíců místo dvou dnů.

I když jsem to dočetla, doznívá to ve mě trochu jiným způsobem, než u jiných příběhů.

Oni šlapali celou cestu. Celá kniha se děje pouze ve vzpomínkách a na ohraničené silnici. Jako by za ní svět dál nebyl, neexistoval. Proto jsem si ji taky vybrala, z obálky jsem tak trochu odtušila, že tu o něco na ten způsob půjde, vzpomněla jsem si totiž na dlouhé pochody židů z koncentračních táborů nebo na dlouhé kilometry odchozenými Němci, kteří byli napospas odevzdáni chladné Sibiři a padaly jako mouchy, okolo jen bílá pláň.

Jediné, co bych Bachmanovi omlátila o hlavu, je konec. Co to je?!

Celou dobu jsem byla napjatá jak struna se slzou v oku a Bachman vezme tužku a velkou tlustou čárou ukončí, aniž by vysvětlil proč se děje to, co se děje.

Richarde - vezmi si laskavě příklad od svého hodného dvojčete Stephena Kinga.

I když teď už je to jedno.

Bachman je mrtvý taky.

Obrázky | Třetí Strana

Fri, 04 Nov 2011 19:28:08 +0100

Mám nové pastelky! No hrůza... asi je zase rychle odhodím. Neumím to s pastelkami -_-.

Tak jsem dohrála Assassins Creed II a stáhla Brotherhood. Benátský karneval je inspirativní! Díky tomu vlastně vznikla Třetí Strana. Musím si to ještě nějak víc domyslet, ale hrubý náčrt celého příběhu už mám. Nečekejte nic extra, ale skvěle se to kreslí.

Třetí Strana v mojí hlavě začala s ní.

S Pozorovatelkou.

Třetí strana je něco, jako dnešní Anonymous v tom smyslu, že nikdo o nich neví, členové ani neví o sobě a nosí masky. Před kýmkoliv, kdykoliv.

Jde ale pouze o Pozorovatele. Nikdy se nevměšují do problémů ostatních. Ve své kartotéce mají špínu a informace o komkoliv. Když se děje nějaký velký spor na veřejném prostranství, tajně ho pozorují. Pokouší se zůstat neutrální a mít stále čistou mysl. Domlouvají se skrz malé lístečky, skrývající se různě po městě.

Jsou volní jako ptáci. Jde o lidi s filosofickým myšlením.

Proč to dělají? Kvůli bohatství vědění a pohledu na svět. Každý z nás v dnešní době si může být jistý, že nám někdo "nad námi" něco skrývá. Možná je v tom i něco víc... něco jako "finální rozsudek". Ale to zatím nikdo netuší.

Tyrkysové lístečky. Pozorovatelka s bratrem.

Třetí Strana má několik pravidel. Nejhlavnější samozřejmě je naprostá tajnost. Na tom se staví celá Třetí Strana. Když pochopíte podstatu, další pravidla nejsou potřeba.

--- Jsme pouze lidé. Naše rozhodnutí mají váhu celého světa i menší než zrnko písku. ---

To také znamená... pokud chcete (a jste členem) Třetí Stranu zatáhnout do svých vlastních problémů. Jejich práce ale bude spíš spočívat v informacích než zabíjení (jeden zabitý = mnohonásobně stoupá možnost prozrazení).

Pozorovatelka a její bratr! Jména... heh... Hugo a Hylda. Jsou ale nejzajímavější z Pozorovateli.

Hyl má stejnou oční vadu jako... hádejte! Jaká slavná osobnost?

Pozorovatelé.

Syn zakladatele Třetí Strany. Celou skupinu se snaží korigovat. Pokud se schýlí k zabíjení, je to on, co se nebojí.

Dost zajímavá postava.

Bez masky:

Více jak polovina Třetí Strany je šlechta. Protože jeden druhého nezná, všichni jsou si automaticky rovni.

On je syn výrobce masek a řemeslo převzal. Umělec a tak trochu... cvok.

S bratrem jsou si protikladem.

Jmenuje se Michael.

CAIN

Portrét.

Už jsem vám říkala, že je Cain super?

Cain (Isabella) a "její slečna" Clarissa. Ušila jí oblečení, které by jí mělo podtrhnout pas a ženskost a při tom zůstat stále sama sebou.

"Upír"

Když potkáte někoho bledého, kdo se živí syrovým masem a při úplňku se mění v netopíří zrůdu... řeknete o něm, že je upír? I když má slabost pro kytky, je to schizofrenik a tvrdí vám, že není? (Zatím co vám krade vidličky a neví, co se stalo před pěti minutama?)

Dobře, můžeme o něm říct, že je upír. Ale je fajn, když nemusí odhánět příval fanynek Edwarda Cullena.

To, co je na něm nejlepší je ten nejtvrdší brutální cynický humor, při kterém se dokáže tvářit jenom jako štěně přejeté náklaďákem (takhle se tváří vždycky).

Jak si lidi myslí, že vypadá přeměna :

Jak ve skutečnosti vypadá :

(Alespoň to tak líčí v hospodě. Když už je u vnitřním krvácení a odporných agoniích, většinou už je poloprázdná. Ten kluk má dár.)

Jméno si nějak nepamatuje, ale miluje citáty Leonarda da Vinci. Tak si začal říkat Leo.

Obrázky | Bojovnice

Sat, 29 Oct 2011 19:28:32 +0200

Dneska to bude takové lehčí. Nic úžasného. Jen něco, co mi proběhlo hlavou. A hlavně dost ukecané.

Dneska bych ti ráda ukázala pár bojovnic. Prsaté hubeňoučké ženské nedokážou machát s obouručním mečem v jedné ruce a se štítem o velikosti maxi pizzy v ruce druhé. Nebo alespoň ať to není přesně takový stereotyp. Nemám ráda dokonalé ženušky s výstřihy u bot, když dokážou malíčkem sejmout armádu (nebo alespoň ať to má tvar, děj a důvod!). A taky nápad. Nápad tvoří bojovnici. Něco jedinečného a originálního, co z ní plácá zajímavý kousek.

Proč?

Protoč.

(mladá)

Žravá Panda

Žravá panda je čínské děvče, které nebojuje. Nemá na to. Je rychlá a hbitá, ale ne moc silná. Podřezává ve spánku i celé rodiny kvůli pomstě.

Když byla malá, vyhnali jí z vesnice. Důvodem byl celkově špatné držení těla od narození, neschopnost mluvit. Hlavně se narodila s šesti prsty na každé ruce.

Začala si kvůli šesti prstům říkat Panda. Ostatní ji pojmenovali Žravá panda.

Díky masce vás před smrtí dokázala pěkně prohnat. Měla hodně taktik, jak z toho udělat vaši nejhorší noční můru.

Zemřela na zásah šípem přesně doprostřed hlavy.

(Well.. už jsem vám říkala jak teď pořád raju Assassins creed? Vlastně to je ten důvod tohohle článku. Ukážu vám jednu postavu, kterou jsem tam imaginárně naflákla. Postupem času, když jsem hledala nějaký nový AC matroč, nacházela jsem obrázky polonahých hašašínek (assassin je český hašašín. No.. zvyknete si.) hrůza, děs! Cain je milionkrát miliardkrát lepšejší!!!!!!!!!!1!!1!1!1!1!1!!!1!1!)

(starší, v den její smrti)

Isabelle Cain

Narodila se do hašašínské rodiny.

Cain měla původně 9 sourozenců. Plnoletosti se jich dožilo 8. Nejmladší Isabella a jejích sedm bratrů.

Isabella měla v sobě jako mladá asi tolik ženskýho, jako toustovač.

Každý z jejích bratrů pomalu odcházel s mečem v ruce. Jednou se taky prostě rozhodla odejít. S nožem v ruce.

Často cestovala se svým bratrem Abelem, proto si dala přezdívku Cain. Po jeho smrti a po pomstě, která jí neulevila, našla Clarissu. Ta jí ukázala nadsázku, filosofii, umění a humor. Byly spolu hodně dlouho.

Neženská Cain paradoxně umřela po porodu.

A teď jak vlastně vypadala...

Je mohutná a vysoká. Minimáně o půlku hlavy vyčnívá z davu. Přesně nemůžu říct, jak vysoká je, protože to pořád musím brát na tehdejší poměry. Dřív byli lidé menší než dneska.

Snažila jsem se jí vytvořit svaly. Nemá skoro žádná prsa, neslušela by jí. Vlasy si stříhá nůžkama po tmě v rohu ulice. Napravo je Abelův hašašínský oblek, který nosí. Není poznat, jetsli ho má na sobě Cain nebo Abel.

Já vím, že jenom kvůli tomu krátkýmu trapnýmu popisu nepochopíte, jak moc je Cain super!

Ale možná příště.

(Starší)

Templářka

Tahle dáma se umí rozmáchnout. Tohle není přímo konkrétní rozbor nějaké postavy, ale typ.

Když zařve, nikdo nepochybuje. Ona neskáče po střechách, ale čeká dole, až vám bude moct roztříštit žebřík. Dokonalá bojovnice. Ženská s hlasem jako zvon. Nevadí jí, když musí zaběhnout pro pivo v přátelském kolektivu, pokud má ale někdo narážky na její pohlaví, vážně se nebojí ukázat, zač je toho loket. A nemyslete si... ona totiž číhá v táboře vašich nepřátelů, nikoliv s vámi.

Za tou maskou se může skrývat i zrůdná krysa bez svědomí. Nemá k tomu daleko.

Je statná a tvrdá jako zem.

Super, ne?

Mon, 24 Oct 2011 11:50:13 +0200

Tak jo, další kecací článek.

Aktuálně ležím doma na posteli s angínou, od rána do večera pařím Assassins Creed II a dělám, že neexistuju.

Vlastně si vzpomínám, že jsem úchylné bandě slíbila spoustu věcí (dodělat Citrátové obrázek a taky Sikarovi nco služím, Aggrušce namalovat Alucarda a Cat s kočkou. UMGRH!!!!)

Jsem tak nespolehlivá až hamba.

Určitě už mě tam nikdo nemá rád!! -emo corner-

Vlastně jsem poslední dobou dost přecitlivělá. Rozbrečela jsem se i u reklamy na prací prášek. (KDYŽ ONA TA ŠPÍNA NEŠLA DOLŮŮŮŮŮHŮŮHŮHHŮ).

A kritická (COŽE TOMUŘÍKÁŠNÁZOR?!!! IHOSHHJSDAKDSŮLJADSOIDHFOIAFŮD).

A mluvím z cesty.

A jsem mokrá, smradlavá a nemocná vypadám jako padesátiletej chlap. Navíc mi zase srostlo obočí, takže nevidím svoje čelo.

Na druhou stranu jsem se vyhrabala z bahna called "Deprese" a cítím se zase milována. Moje nová láska se jmenuje Yekatěrina Bagettiny. Ta ruska mě okouzlila od pohledu. Miluju každou její pihu.

Každopádně bych to nenazvala romancí, ale spíš "ŠÍLENĚ KOMPLIKOVANÉ AGGRHRKR!!!!!", takže zatím jí dám jen lemou pusu a uteču za roh. Musím svoje orkské uši schovat za nějaký stylový klobouček.

Škoda, že jí nemůžu alespoň svírat v objetí. Je okouzlující. Jako by vypadla z viktoriánského obrazu.

Další objekt, který mě uchvátil, se jsenuje Bella. Je strašně hubená a stylová. Poznala jsem ji na kurzu kreslení a připomání mi někoho. Má rozcuchané vlasy, oblíká se jako chlap z dávné doby a je taková "I dont care". Nemám šanci.

Thats it.

Jinak - kreslím/maluju pořád.

A teď...

... teď SI DÁME MEMEBASE!

June

Wed, 05 Oct 2011 10:32:26 +0200

Takhle málo článků za měsíc jsem měla naposledy v dubnu.

Za poslední dobu jsem se rozsypala na spoustu kousků. Lidi mi trhají iluze stejně, jako žíly nebo nervy.

Přehled tabulky ve zničení iluzí :

Máma (rodina, vztahy) - dáváme 8 bodů z 10ti.

Markéta (společnost, bohatství) - dáváme 7 bodů z 10ti.

Kaťa (život) - dáváme 13 bodů z 10ti.

Padám do fantazie a zase zpátky (a zase zpátky a zase zpátky a zase...), přemítám nad uměním i nad problémy doma.

Ráda bych se tu rozepsala, ale musím dát nějaké hranice svému myšlenkovému exhibicionismu.

Jako kdyby mě násilně někdo vytáhl ze spánku. Je to nepříjemné, odporné, takový skok do studené vody.

I přes to, že mi to připadá náhle, se to táhne strašně dlouho. Spíš se to ve mě pomalu rozrůstá jako kořen stromu.

Za tu krátkou dobu se v mém životě stala spousta věcí a protože jsem na ně nebyla zvyklá, ubližují mi daleko víc. Poznávám, že každý z naší povedené Konopné partičky má problém.

Ale krom toho:

Přešla jsem na novou školu a nový obor. Nejsem fotografka, ale grafička. Tím pádem přestup do prvního ročníku. Jsem opět prvák, vážení!
Nová spolubydlící. Nemáme si co říct.
Dočetla jsem i Doriana Graye i Průvodce. Pořád se snažím dočíst Wericha, ale část o klaunech mě nudí. Dokonce i Platóna, ale potřebuju něco, u čeho si můžu oddychnout. Sáhla jsem po knížce, kterou spolubydlící odložila, protože ji nebavila. Stephen King! Je to mág!
Komiksy - Sandman. Příští - Alois Nebel. MUSÍM na něj i do kina. ME GUSTA.
Když jsme u filmů - Inception. Nejlepší film za poslední domu. Requiem za sen, V jako Vendeta, Fight club, Dogma. MUST SEE.
Když jsme u komiksů - vymyslela jsem nový příběh. Je to mindfuck, co se tváří jako... něco víc.

Jasně, nesnáším sama, když někdo píše mlhající články nebo statůsky na Facebooku (užíjete ho, dokud můžete :B), ale mám takový pocit, jako bych to měla psát.

Protože moje pocity jsou tak intenzivní, že mlha dokáže být dost hustá.

Alespoň myslím.

Myslíte si to taky?

Obrázky | Daniel in wonderland

Sat, 24 Sep 2011 18:05:10 +0200

Daniel v Říši divů.

Ale tak trochu jinak.

Když se něco tak hmotného, jako člověk, propadne do nicoty, tak se musí místo zaplnit prostorem a jinou zkutečností.

Které mohou (a nemusí) obsahovat jeho vlastní kreativitu a nápady.

V tomhle duchu budu kreslit jednoiu svůj komiks.

Jiná alenka v Říši divů? Možná. Ale psychologičtější, filosofičtější, drsnější a s ÚPLNĚ jiným průběhem.

Jediné, co můžou mít společného, je, že se postava dostane do zvláštního světa.

Něco navíc :

Komiks - Chloe

Wed, 21 Sep 2011 20:51:57 +0200

Tady to začalo prázdnotou zavánět tak moc, že se tu začala prohánět Chloe.

Chloe není zlá. Je strašně nenáročná, spořádaná a spokojená. Může totiž od rána do večera číst kradené knížky, posedávat na hrobech a sem tam navštívit obyčejné smrtelníky (prostě se vsákne do davu pózerských emařů).

Je to klíček k otevření lidské mysli a dalších zajímavých prostorů (to znamená i myslí démonů, které navštěvuje taky).

Její energie je tak silná, že to samotná psychika nezvládla a roztrojila osobnost. Nežádnoucí osobnosti Chloe přesunula do rukou.

Díky tomu dostala to, co si přála. Obličej. Hned dva.

Naháči

Wed, 14 Sep 2011 14:54:44 +0200

Se školou jsme se byli mrknout na zkoušku divadelního představení Naháči.

Zhruba za dvacet minut příjemného zkoušení (mám ráda divadlo, má to svojí atmosféru. Ti herci, ty kostýmy... je to tak jiné od filmu) k nám přišel chlapík - tvůrce hry - a začal nám vyprávět o co vlastně jde.

Tedy - mladík bez práce, sirotek, má nápad na jednu internetovou stránku s názvem "Klub porozumění", novou sociální síť, kde budete moct dělat vše, jako jinde. Můžete ale taky si zaplatit za 80korun internetový vstup do reálné místnoti, kde sedí osm takových naprosto typických lidí. Intelektuál, růžová puberťačka, anarchista apod. Postupně se všech osm "odslupkovává" a uvědomuje si, kdo kým je. Protože nejhorší není mít masku před ostatními, ale před sebou.

Je to o nahotě duše, ne těla.

To je jenom na úvod. Vlastně mě úplně dostala jiná věc.

Ten zápal, který měl, když nám převyprávěl děj.

Jestli jste už napsali dílo, ke kterému máte vztah, určitě ten zápal znáte.

Je to takový zážeh!

Bum!

Každopádně - o nahotě duše je skvělé psát. Zmínil se, že "Česká republika není to nejlepší místo, kde hru uvést, ale co se dá dělat."

Možná to nebude mít takový úspěch, ale sem to prostě patří. Tady se lidi víc přetvařují a pomlouvají. Ale tím nechci říct, že je odpadový národ, blah blah blah. Je mi fakt špatně z těhle naprosto pitomých názorů. Je to snad někde lepší? Italové jsou horkokrevní, Francouzi povrchní, Finové kamenní.

Jasně, nedá se to říct takhle, ale ať chcete nebo ne, spousta lidí v jednom národě má podobný povahový rys. Ale o tom jindy.