Jednorázovky

Balada pro vojáka

4. října 2010 v 18:17 | Čalamáda June/ Pickels
Báseň... co to dělá v jednorázovkách?

"Nestyď se vojáčku..."
Krev z úst padá.
Na bojišti padla
duše mladá.
Padla pro mě,
Pro smrt žíznivou,
pro smrt jedinou,
po krvi prahnoucí,
v noci té planoucí.

Německé pochody ze Stalingradu byly obrovké. Spíš to byly pochody smrti.
Jak ironické.
Němci přeci organizovaly pochody smrti - tohle je perfektní obrázek toho, jak se válka obrátila proti nim samým.
Stalingrad, 1942. Mám pocit, že to byl zrovna prosinec, kdy odlétlo odtud poslední letadlo.
Vidět odlétat poslední letadlo z bílého pekla - to je jako vidět poslední svíčku nadějě, roztékající se na mé ruce.
Protože pak..
...přežilo pouhých 6 000.

Někde v nekonečnu

18. září 2010 v 22:54 | Čalamáda June/ Pickels
Po dlouhé době povídka. Je krátká, dementní a snad se nad ní alespoň trochu zamyslíte. Už dlouho jsem ji měla rozepsanou a teď - konečně - jsem byla ochotna ji dopsat! Hurraaaaay!
No dobře... není tak krátká... ale je napsaná hrozně -.-
Kdybyste našli jakoukoliv chybu dejte mi vědět. Stejně jako budu ráda, když mi řeknete, zda byl příběh hloupý nebo předvídatelný.

Děkuji, děkuji!
Užijte si tenhle zvláštní příběh ^^.

Deník Absurdna

19. srpna 2010 v 23:20 | Pako June-hime Maffianno Al Capone! (zkráceně June)
Měla to být jednorázovka, ale asi udělám další díl :D. Baví mě to.

Zase II.SV

Povídka zachycuje tehdejšího Stalingradského Německého vojáka, který byl, jako všichni ostatní, jen strojem na zabíjení. Nedokonalým strojem (jako jsou všichni lidé) a proto skončil zraněný. Ale jako jeden z mála se mu dostalo péče. Odvezli ho na zotavení do jižní Francie, kde se zotavovala ještě spousta takových jako on.
Jenže on je přece jen trochu jiný... to víte :D. Ta poranění hlavy...

Ani smilování, ani soucit

23. května 2010 v 12:30 | Pako June-hime Maffianno Al Capone! (zkráceně June)
Ani smilování ani soucit
Krátká drama povídka, která mě vlastně napadla ve vaně. Dlouho jsem nic pořádného nepsala, omlouvám se :D. Chci se vypilovat. Kdysi jsem psala povídky moc ráda, ty časy už jsou pryč. Háček je v tom, že jsem líná. I slohovky ve škole píšu z hlavy.. ale to se mi vždycky podaří uhrát na dvojku :D. V lepším případě za jedna.
 
 

Reklama