Video gayms, komiks a tak

DC a já

22. března 2015 v 15:02 | Čalamáda
Důvody proč neodmaturuji:
- Batman detective comics má okolo 700 vydání

Nostalgie a video hry

26. srpna 2014 v 19:42 | Čalamáda
Možná jste očekávali, že napíšu nějaký velmi duchalpný článek na téma týdne "Ztracené vzpomínky", jako všichni ostatní. Ne. Já tuto příležitost jen sprostě využiju k dalšímu tlachání o nostalgických věcech, které miluju. A nikdo mě nemůže zastavit.
Vraťme se zpět do let devadesátých/začátek druhého tisíciletí, kdy můj děda ještě používal svůj starý počítač (dneska má ten starý, nový a notebook, hlavně na e-maily a hraní Divokých kmenů) a na něm denně pařil dvě (možná až tři!) vážně dobré hry. Vždycky jsem mu dýchala zezadu na krk a doufala, že jednoho dne mě obdaří svou moudrostí a budu stejně dobrým hráčem, jako on. Moudrostí mě obdařil, ale pořád hraju hůř, než ivalida bez končetin s ochrnutou půlkou těla. Ale to není pointa! Pointou je, že hraní her mě baví a vždycky bavilo.
A je jedno jestli je to Superhero Dress-up online nebo Far Cry 3.

Když se řekne staré, nostalgické hry, většině se vybaví Mario, Legend of Zelda, Doom, Packman, Pokémon RED a podobně. Mně ne. Já jsem byla dítě rodičů, kteří když stály na kase v Bille, vybíraly rychle z poličky "hry levně" a za stovku vytáhli něco ve smyslu "Fialová věc na cestách" nebo "Tuhle hru máš hotovou za tři hodiny, pokud nejsi úplný idiot". A já jsem byla úplný idiot. Bála jsem se hlavních bossů, protože byly dvakrát větší než můj charakter. A tady moje frustrace s video hrami začala.

TOP11 robotů/umělých inteligencí

22. srpna 2014 v 22:09 | Čalamáda
;
Kvalitní sci-fi se neodmítá. Jedním z mých největších zábav je dívat se, jak velké lidské impérium křehne a hoří kvůli děsivé nevysvětelné smrtíci pohromě, všude nová technika a vyspělé lodě větší než Grónsko, design nerealizovatelných pistolí (které ale vypadají strašně cool), na palubě pobíhají/vznášejí se/plazí se emzáci se svou vlastní vyspělou kulturou a schopností dorozumívat se založenou na kouřových signálech nebo dřívkách od nanuků. A tohle všechno si užívám. Ale je to jen bonus. Jen bonus k tomu, co by každé dobré sci-fi mělo mít. (Nebo KAŽDÝ dobrý příběh by měl mít a je mi jedno, že je to Pán Prstenů.).
Roboti (umělé inteligence, syntetici a jimi podobní, biomechanické rasy, živé kávovary a jiné železné mluvící předměty s charakterem a schopností přemýšlet) jsou asi moje nejoblíbenější věcí hned vedle jídla a spánku. Jsem emotivní člověk a když na to přijde, brečím i u reklamy na prací prášek. To všechno umocníme stem, pokud se jedná o robota. V tomto listu jsou jenom tři... tedy dva... charaktery, u kterých jsem neprolila kyblík slz nebo jsem alespoň týden k nikomu nepromluvila (kromě svého laptopu).

Jde se na to.
(Illustrace k článku je něco, co jsem načmárala už docela dávno... Koukám, že jsem spoustu obrázků na blog ještě nehodila).

Mých TOP11 nejoblíbenějších robotů/umělých inteligencí

 
 

Reklama